Ing. Robert Maschke, EFA - Finanční poradenství

Nechci se dívat na svůj účet – pokaždé se jenom rozčílím… 😡

Je zajímavé, jak odlišné kultury přistupují k osobním financím. Kdybych měl paušalizovat, tak bych řekl, že Češi se spoléhají na ostatní více než cizinci, kteří se do ČR stěhují. Samozřejmě, že to tak neplatí pro každého, ale po letech co pracuji ve financích se mi v čase opakovaně potvrdilo, že Češi potřebují více vysvětlit důvod toho, že by si měli něco odkládat.

Cizinci se kterými jsem se potkal mají toto nastavení úplně jiné. Často potřebu vlastního zajištění chápou o poznání lépe, jen často nenajdou nikoho, s kým by se o tom mohli bavit 😯🙄. Možná že jsou lidé ve financích ještě příliš stydliví vést obchodní schůzky v AJ... kdo ví.

Můj první anglicky mluvící klient se ke mně například dostal tak, že mu v jeho domovské bance nepomohli s vyřízením úvěru – prý to nepůjde. U té stejné banky jsme ještě ten týden úvěr vyřídili 💲👍. Trochu mi to přišlo, že bankéřka si možná nevěděla rady s angličtinou a říct, že to nejde je snazší, než vést delší schůzku v jazyce, ve kterém mi není komfortní mluvit.

Teď ale k tématu. V úterý jsme měli schůzku s klientem z Indie. Bylo mu 29 let a zajímala ho především tvorba penzijního plánu. Během dalších dvaceti let by chtěl dosáhnout stavu finanční nezávislosti a chtěl se poradit jak na to. Když jsme se tedy posunuli k jeho finanční bilanci, abychom zjistili, jaký je jeho životní standard, měl už určitou představu. 💡 Nedávno si totiž dělal statistiku svých příjmů a výdajů pohledem do bankovnictví. 💰

Vypadlo z něj, že se za to strašně stydí a že je na sebe naštvaný. Ze statistiky mu totiž vyšlo, že ze svého příjmu uspoří „jen“ 28 %. To že se někdo naštve pohledem na účet se občas mezi klienty stává. Minulý týden jsem měl třeba telefonát s člověkem, který rušil schůzku, protože si potřeboval vyříkat se svým šéfem pěkně od plic částku která mu přišla na účet.

Zatím jsem ale ještě neviděl člověka, který by byl naštvaný za to, že uspořil během roku přes 300 tisíc. Klient to ale objasnil – je mladý, nemá rodinu, žije v levném nájemním bytě. Tady dostal dobrou práci s nadstandardním příjmem a spotřeba se mu utrhla ze řetězu. Jeho životní úroveň byla totiž o takových 50 % vyšší, než by potřeboval pro spokojený život.

A toto dává smysl. Kdy jindy než v mládí a bez závazků vytvoříte největší objemy peněz? Pro většinu lidí je toto období na dlouhou dobu to nejproduktivnější z pohledu tvorby rezerv. Když pak přijdou děti, tato schopnost klesá. Ve 29letech se tak rozhodl, že bude odkládat cca 20 % svého příjmu, aby si zajistil spokojené stáří a další prostředky pro jeho další budoucí cíle – rodina, bydlení, movité věci.

Je 29 let brzy nebo pozdě proto si začít odkládat na penzi takovou podstatnou částku příjmu? Podělte se o své myšlenky v komentářích. 👇

Pečení holubi sami nelétají do huby 🕊️🍗

Alespoň tak mě to učila maminka. Když něco chceš, musíš pro to něco udělat. Představte si moje překvapení, když jsem se dozvěděl, že u investic to může být úplně jinak.🤑 Když chcete být úspěšní, tak stačí nic nedělat 🤑

Takhle alespoň funguje pasivní investování. To je celé založeno na tom, že překonávat trh je velmi obtížné a pravděpodobně se Vám to nepodaří. Když trh nepřekonáte, tak jej nakupte celý a svezte se. Pak stačí jen vydržet a výsledky se dostaví 💲 💲 💲 . Že je to moc jednoduché? No třeba to nemusí být složité.

Pasivní správu dnes propaguje každý druhý 📢 , až se zdá, že vlastně není co řešit. No fakt, poslechli jste si někdy nějaký investiční podcast? Poslední dobou mi dokonce přijde, že už je to takové dogma. O pasivních ETF se prostě nepochybuje.

Vážně! Zkuste si do vyhledávače napsat něco ve stylu active vs passive investing. Výsledek nebude překvapující - pasivní správa vyhrává na plné čáře. Pasivní správa kopírující index to vyhrává především na poplatcích. Dokonce se mi už stalo i to, že pro některé klienty je výše poplatků jediné relevantní měřítko 📐

Zahrál jsem si tedy na ďáblova advokáta🙏😈 . Prošel jsem si nějaké studie, abych z čeho se vychází, když hodnotí aktivní správu jako v podstatě nepoužitelnou a přijde mi, že jsou nepřesně interpretovány ze stran čtenářů. Mimo to jsem posbíral několik dalších postřehů 📊

Netvrdím, že takto je to správně, dávám jen další podnět k zamyšlení 🤔 Článek je trochu delší, ale ani zdaleka tak, jak by mohl být, protože se k tomuto tématu dá doplnit ještě tolik věcí.

Kam se jako investor řadíte Vy? 💡 Jste spíše aktivním, nebo pasivním investorem? Případně kombinujete výhody obou stran?

Zajímá Vás svět financí? Klikněte na 🔔 abyste o nic nepřišli, nebo můžete sledovat

Aktivní nebo pasivní správa? Skoro mi až připadá, že to u těch, kteří se zajímají sami o investování často není otázka. Každý honorovaný finanční poradce Vám přeci řekne, že pasivně spravované fondy dlouhodobě poráží ty aktivně spravované. YouTube "vzdělávací" kanály opakují totéž. Finančn...

Už jste viděli maskota naší pojišťovny? Můžete si o něj zkusit zasoutěžit ;)

❗️ Soutěž o našeho super plyšového psa! 🐕 Napište nám do komentářů, co by tak mohl být náš pes z reklamního spotu za rasu. My z odpovědí vylosujeme 5 z vás, které určitě na Vánoce moc potěší. ☺ Výherce vybereme příští pondělí 12. 12. Těšíme se na vaše nápady! 😉

Toho je prostě strašně moc!

S mladými lidmi je setkávání obvykle zajímavé. Mají totiž před sebou často úplně všechno – první auto, první byt, první dítě… někdy si ani neuvědomují, kolik toho budou muset v životě řešit a hned se upnou na tu nebližší možnou věc.

Úplně ve stejném duchu se například nesla schůzka s mladým párem v úterý večer. Hlavním finančním cílem klientů je to, aby bydleli ve vlastním 🏡 . Klient nechce platit „drahý“ nájem, manželka chce mít jistoty, které jí nájemní bydlení neposkytuje.

První schůzku jsme pověnovali především bydlení – zajímal je i částečný nástřel – půjde to nebo to nepůjde? Dneska za nájem v Brně bez energií platili 12.000 měsíčně za 3+kk. Nemovitost cca 65 m2. Vzhledem k tomu, že jim nájemné přišlo předražené, podívali jsme se na náklad hypotéky. I kdyby dali dohromady 10 %, pravděpodobně by dnes platili 36 tisíc měsíčně za srovnatelný byt. Při úrocích z minulého roku asi 24 tisíc měsíčně. To je 2-3krát více, než platí za nájem. 🤓😲

Padla řeč i na možnost, pořídit něco mimo Brno. Dojezd tak 40 km. Ceny nemovitostí pak sice klesly, ale rostou náklady na dopravu. A protože jsou dva, co budou chtít stále pracovat v Brně, budou také chtít dvě auta. Jen za dopravu do práce by tedy platili 10 tisíc měsíčně. Při dnešních sazbách je to asi hypotéka ve výši 1,7 milionu na 30 let. Aby se tedy levnější bydlení vyplatilo, měli by za bydlení zaplatit o minimálně 1,7 milionu méně 😲 a pokud bychom počítali s úrokovými sazbami z minulého roku, bylo by to dokonce 2,5 milionu.😲 😲

Kromě toho během dvou let plánují miminko 👶💗 , čímž by spadla schopnost vytvářet úspory oproti současnému stavu asi o 17 tisíc 💲. V rozpočtu mohou ušetřit bez problémů asi 5 dalších tisíc měsíčně. Splátku hypotéky by tak zvládli, avšak nic moc navíc.

A teď co pak dál? Pokud bychom tedy naplnili cíl bydlení – což by znamenalo mimořádné úsilí při spoření, zamezí si tak na nějakou dobu možnost cokoliv odkládat. Budou tedy odkázáni na rezervy, které mají vytvořené.

Co až se jedno z těch aut rozbije a budou potřebovat nové? Co by se stalo, kdyby chtěli dítěti poskytnout za dalších 20 let vysokoškolské vzdělání, ale stát ho již nebude financovat? Co se stane, když všechny dluhy doplatí a ve stáří nebudou mít dost prostředků pro sebe? Finance budou potřebovat i po pořízení nemovitosti.

A co že si klienti berou z naší schůzky❓ ❓ ❓

Je toho prostě strašně moc, co musíme řešit. Proto také budeme dávat dohromady plán, kterým všechny tyto cíle shrneme. Díky plánu budou vědět, za jakých okolností si mohou pořídit nemovitost, aniž by riskovali nenaplnění jiného finančního cíle. 🤔💡

A přesně o tom je finanční plánování. Myslet za dva kopce. Myslíte tak taky, nebo máte jiný přístup? Dejte vědět v komentářích.👇

Půl roku přípravy se vyplatilo. Ve středu jsem skvěle zvládnul certifikační zkoušku a zařadil se tak mezi cca 1 % poradců v ČR, kteří se mohou pyšnit prestižním titulem EFA.

Skvělé završení tohoto roku a potvrzení od dalších profíků z naší praxe, že má odbornost je na vysoké úrovni. A nejlepší je, že tímto můj posun teprve začíná. V dalších letech budu pokračovat v rozšiřování svojí vědomostní základny tak, aby moji klienti dostávali službu na nejvyšší možné úrovni.

351💙 Tolik najdete v ČR poradců s titulem EFA!

Včera proběhla poslední EFA zkouška v tomto roce a my vítáme 4 nové EFA poradce! 🥳 GRATULUJEME

S dalšími se uvidíme v příštím roce - termíny jsou již vypsány. Nezapomeňte se včas registrovat a připojit se tak mezi elitu finančních poradců 😎

Když už si to pokazím, tak si to alespoň pokazím sám.

Taky si s tímto postojem potkáváte? V poradenství se s tímto místy potkávám u investic. Dotyčný je přesvědčen, že je lepší si portfolio spravovat sám, protože když udělá chybu, je on jediný, koho může vinit. Často ani nemusí mít špatnou zkušenost z minulosti, jen je to jeho vnitřní přesvědčení.

S takovým klientem jsem se potkal v pondělí. Už delší dobu se mu starám o zajištění rizik, nicméně až nyní po letech byl ochoten se potkat nad tématem jeho rezerv a zajištění renty. Tento klient se o investování nezajímá tím stylem, že by si nakupoval akcie sám. Nekupuje sám přímo nic. Vždy to dělá prostřednictvím fondů.

Chtěl jsem po něm seznam toho, co dnes v portfoliu má, abychom si mohli říct, jak to odpovídá jeho finančním cílům. Portfolio bylo „roztrkané“ do pěti bank, kde udržoval celkově 36 podílových fondů. Pojal to ve stylu – čím více, tím lépe. Tím lepší diverzifikace. Fondy pak byly taková všehochuť – měl tam akciové fondy vyspělých zemí, fondy zaměřené na konkrétní region a hromadu tématicky zaměřených investic.

Když totiž došel do banky, zeptal se, co by mu tak doporučili a bankéře očividně nenapadlo nic lepšího než mu ukázat nový fond, aniž by mu někdo řekl, že to co dnes má je dostačující diverzifikace. Klient nemá tušení, jaké je regionální rozložení, jaké odvětví drží, popřípadě jaký podíl, jak jedna nebo jiná strategie vůbec funguje a jaká jsou rizika.

Je pochopitelné, že pokud se zajímám o aktivní správu, nechci vsadit všechno na jednoho portfolio manažera. I toto je diverzifikace. Ale 36 fondů… pokud Vám to negeneruje příjem a musíte chodit do práce, tak to nemáte šanci pořádně vyhodnocovat. Klient dost pravděpodobně neztratí svoje peníze, ale to by zajistil i při podstatně menším počtu nástrojů. Zároveň pravděpodobně nezajistí nadvýnos.

S klientem se nad řešením jeho situace nedomluvíme hned. Přeci jen obrátit zažitý postup nebude tak snadné. Přesto si ze schůzek hodně cení, protože si mohl uvědomit několik věcí:

1. Od svých peněz má mít nějaká očekávání – je třeba znát svůj cíl, vyčíslit si ho protože jinak nemohu vědět, kolik moje peníze musí vydělávat;
2. Když vím co mám očekávat, sestavuji investiční strategii, která cíle dosáhne;
3. Že je velký rozdíl mezi tím, co dostane za přepážkou v bance a co mu nabízí poradce.

Nejde přitom o nástroje, které jako klient používáte. Ale především bod 1 je stěžejní, a přitom jej většina klientů přeskočí a jde rovnou na bod 3 pro řešení.

Nedělejte stejnou chybu i Vy. Napřed se pořádně zamyslete a zvažte na co Vaše síly stačí. V tomto případě klient nebyl schopen vyhodnotit co mu v bance nabídli a bankéř nezískal dostatek informací, aby mohl dát doporučení.

Když si to pokazím, tak si to alespoň pokazím sám – OK však to Vám nikdo nebere, ale co si třeba nejdříve zjistit několik informací a snížit pravděpodobnost toho, že to pokazíte? Opatrně zvažujte, na co Vaše znalosti stačí a kde máte svoje mezery a hledejte důvěryhodné partnery do Vašich financí.

Závěrem taková malá anketa – chodíte se radit, nebo se o finance raději staráte sami? Dejte vědět v komentářích.

Zajímá Vás svět financí? Klikněte na 🔔 abyste o nic nepřišli, nebo můžete sledovat

Blíží se měnová krize? 😖😱

V týdnu jsem měl pár vyplašených klientů, kteří při brouzdání na internetu narazili na pár článků, které upozorňovaly na hrozící měnovou krizi. Zvýšená pravděpodobnost se objevila na základě indexu Damocles od japonské banky Nomura. Podle něj existuje vysoká pravděpodobnost toho, že se příští rok dostane Česká republika do měnové krize.

Otázka klientů je jednoduchá - existuje opodstatnění pro tyto obavy?

O tomto indexu jsem slyšel poprvé, takže jsem si musel něco nastudovat. Články na internetu vlastně jen recyklují zprávu z Bloombergu a na oficiálních stránkách banky Nomura se toho také moc nedočteme.

Nejsem osoba, která hltá informace, které najde na internetu. Rád si je ověřuji na základě svých znalostí a pokud mi znalosti chybí, doplňuju si je 💡 . Je to něco, čeho si moji klienti cení. Když jsem nad tím tak přemýšlel, postupně jsem si také všechno sepsal a na výsledek se můžete podívat níže. 👇

Shrnutí pro ty, kteří neradi čtou dlouhé texty - bezprostřední riziko osobně nevidím, nebude však na škodu si dávat pozor na vývoj devizových rezerv, respektive, zda se jejich spotřeba výrazněji nezrychluje.

Zajímá Vás svět financí? Klikněte na 🔔 abyste o nic nepřišli, nebo můžete sledovat

Blíží se měnová krize? Během týdne se mi ozvali tři klienti, že četli na internetu články o tom, že se blíží měnová krize, a tak jsou jejich úspory v nebezpečí. Každou věc je třeba řešit s chladnou hlavou, a tak jsem se rozhodl se tomu podívat na zoubek s odstupem a nějak srozumitelně popsat, co se...

FERDA MRAVENEC, NEBO BROUK PYTLÍK?

U některých činností se cítíme nejistí a vyhledáváme odborníka v dané oblasti, v jiných zase více spoléháme na vlastní schopnosti a dovednosti. Podle čeho se ale rozhodujeme, zda tu či onu službu bude vykonávat někdo jiný než my?

V některých případech si jdu prostě pro zážitek. 🍤🥂 Do restaurace také chodíme, přestože uvařit si dokážeme doma sami a levněji. Pokud jsme v kuchyni obratní, tak jídlo ani nemusí chutnat hůř než od profesionálního kuchaře.

V jiných případech ale cítíme nedostatečnou odbornost. Já kupříkladu určitě nebudu opravovat elektrospotřebiče, protože nemám tušení, jak uvnitř fungují. 🕰️ Ze zkušenosti je mi jasné, že bych to udělal dost pravděpodobně ještě horší, než to bylo.

Ohledně práva si zase zajdu raději za právníkem. Když je mi zle, tak zase za doktorem. Jasně, mohl bych se podívat na youtube jak na to, nebo prohledat internet, abych našel řešení mého specifického problému, ale bude to řešení skutečně stát za to? Dokážu několikaleté vzdělání a zkušenosti nahradit článkem, nebo krátkým videem?

Možná v okolí znáte lidi, kteří právě toto dělají. Znám lidi, kteří si hledají diagnózy na internetu. Zedníky a elektrikáře samouky, kteří si staví svoje domky roky. Ale i jiné "specialisty", kteří se učí tím, že udělají chyby 😥🤢. Kolik peněz navíc je pak stojí opravit co pokazili. Jasně, příště už budou třeba moudřejší, ale nebylo by lepší těmto chybám předejít?

Čím to ale je? Proč se snažíme být Ferdové Mravenci, ale končíme jako Brouci Pytlíci? Myslím si, že jsou dva důvody:

👉 Podceňování náročnosti úkonu, nebo;
👉 Přílišná sebedůvěra ve svou neomylnost.

V tom je dost velký rozdíl. Pokud je důvodem jen to, že úkon necítím jako tolik náročný, je pak hodně otázkou ceny služby, zda se tím budu zabývat. Pokud je cena moc vysoká – velké množství času, peněz atd. - raději to vyřídím sám. Pokud je přijatelná, budu se zabývat něčemu pro mě důležitějšímu a tuto činnost deleguji.

Pokud mám vysokou sebedůvěru ve své schopnosti, tak pravděpodobně pomoc nevyhledám vůbec. Někteří lidé potřebují mít nad situací větší kontrolu. Věří, že jejich řešení je to správnější. Neplatí to zase jen o financích. Babička taky často odporuje doktorům v jejich diagnózách a léčebných postupech. Takto se například snažila léčit cirhózu jater pitím slivovice...🤔😱🤦

Důvodem, proč někdy nevyhledáme radu odborníka je tedy dle mého nakonec to, že nevidíme takovou přidanou hodnotu platit za tyto rady. V článku jsem se tedy alespoň částečně zaměřil na to, co to znamená být finančním poradcem. Kde je právě jeho přidaná hodnota.

Máte taky činnost, ve které si věříte více, než odborníkovi?

Pro rozbitou pračku opraváře, pro finance poradce :: maschke-finance Když byl malý, rád jsem zkoumal, jak věci fungují. Když se něco pokazilo, rozebral jsem to, abych zjistil příčinu. Následně jsem to zase zpátky složil. Takhle jsem rozebral postupně autíčka, kuličkové pistole, budík a jiné. Chybu se mi buď nepodařilo opravit, nebo jsem dokonce...

Ještě malý kousek a nakupuju!

To, že časování trhu nefunguje, Vám řekne snad každý finanční poradce. Přesto se stejně opakovaně potkávám s klienty, kteří se snaží odhadnout, kdy už přijde to dno a bude vhodné nakoupit.

Problémem je hlavně to, že každá krize je malinko jiná. Spouštěče vypadají jinak, a tak i samotný průběh dokáže být nepředvídatelný. Nejde však jen o samotné spouštěče. Kdyby během Covidu nezasáhly státy a centrální banky, byl by průběh dočista jiný, než jaký je dnes.

Kdyby totéž neudělaly v roce 2008, možná zažily Spojené státy podobný stav, jako byla Velká deprese v minulém století.

Roli v tom, jak se trh bude vyvíjet tedy hrají, mimo jiné, i faktory těch, kteří mají moc. Jak moc se jejich chování dá předvídat? Je řízeno logikou, nebo se rozhodují jinak? A jak se budou rozhodovat, když by se reálně rozhodovalo o životě stovek tisíc, nebo milionů lidí, kteří bez jejich pomoci mohou skončit v chudobě?

V článku jsem se podíval na několik historických "katastrof" pro finanční trhy. Jak se tehdy trhy chovaly a proč? Můžeme si z toho něco vzít do současnosti? Za mě minimálně skutečnost, že události, které zažíváme nejsou úplně nové. V určitých podobách jsme je mohli sledovat i v minulosti a pro dlouhodobé investory to nakonec dopadlo dobře. Ti, kdo mohli reálně hodně ztratit byli ti, kteří na trhy přišli rychle vydělat, nebo neměli dostatečnou odolnost, když se trhy "hroutily".

Jste ti, kteří spíše čekají, nebo už máte nakoupeno?

Jak hluboko trhy půjdou tentokrát? Nebylo by lepší všechno vybrat a uložit peníze někde jinde? Tuto otázku mi položil nejeden klient, a ještě tyto otázky asi dostanu. Nehonilo se Vám v posledním roce hlavou něco podobného? Vaši oblíbení Youtubeři Vás chlácholí, abyste byli v klidu, velcí investoři nakupují ve...

Víte, na co máte nárok?

V tomto týdnu jsem se potkal se ženou, která se dostala do politování hodné situace. Po rozvodu se s dcerou odstěhovala od manžela. Jelikož byla v invalidním důchodu, měla omezené možnosti výdělku. Přitom ale pomohla dospělé dceři tím, že si vzala půjčku. Nějaké peníze z půjčky použila i pro nezbytné vybavení, jenže se tím zavázala ke splátkám na dalších 8 let. Po zaplacení pravidelných plateb jí na živobytí skoro nic nezůstávalo.

Takové situace nemám rád. Těžko se totiž hledá východisko, ale dalším úvěrem, který klientka chtěla bych jí nepomohl. Šli jsme na to z druhé strany. Prošli jsme její výdaje a ukázalo se, že jen za telefony pro ni a dceru platí 2.400 Kč měsíčně. Proboha proč tolik? Dobrý paušál se dá získat i levněji a pokud by z nějakého důvodu potřebovali takové služby tak se mohou domluvit s někým v rodině na rodinném tarifu, na který se složí. Ostatně má dvě dospělé dcery, kterým to neuškodí a alespoň neponesou finanční odpovědnost za jejich matku.

Pak jsme se dostali k příjmové stránce. Klientka nečerpala žádné příspěvky na dítě, ani příspěvek na bydlení. Přitom z příjmu 24 tisíc činily výdaje na bydlení necelých 13.000 korun měsíčně. Nečerpala žádné příspěvky od úřadu práce.

Ptal jsem se PROČ? Proč v situaci jako je takhle nevyužila pomoc státu, na kterou má nárok? Roky řádně platila sociální pojištění i daně, nárok na pomoc v těžké situaci tedy měla.

Odpověď byla jednoduchá. Na úřadu jim řekli, že NEMAJÍ NÁROK.

Jak jako nemají nárok? Přeci pokud mám nezaopatřené dítě a moje příjmy jsou menší jak 3,4násobek životního minima mojí domácnosti, tak mi nárok na přídavek na dítě vzniká. Pokud platím více než 30 % z příjmů na bydlení, a skutečné výdaje na bydlení jsou nižší než normativní náklady, pak mi ten rozdíl nad 30 % můžou dorovnat.

Pro druhou klientku oba příspěvky dělaly 6 tisíc korun! To je šílený. Tam kde se měla dostat pomoci, se jí nedostalo. Pak šla do banky, kde jí nedaly úvěr a dost možná by nakonec vyhledala nějakou nebankovní instituci, kde by jen problém o chvíli oddálila a v konečném důsledku prohloubila. Příští týden si s klientkou ještě budu volat, abych věděl, jak dopadla. Snad se vše podaří a trochu se jí uleví.

Do podobné situace se může dostat každý a je dobré vědět na co máte nárok.

Máte podobnou zkušenost? Víte co si můžete nárokovat?

Nepřicházejte o to, co nemáte!

Na toto téma mě minulý týden přivedl můj klient. Řeší se mnou jen okrajově části finančního plánu, hlavně se ho poslední roky snažím naučit tvořit rezervy. Postupně se nám to docela daří. Konečně jsem naznal, že přišel čas na to pokročit dále. Rozebrali jsme tedy, jak bychom mohli postoupit.

Nejbližším cílem, který máme je vyplacení sestry z bytu po babičce a následná rekonstrukce. O tom se bavíme už dlouho, nyní však babička už není ve stavu, kdy by mohla bydlet sama a potřebuje odborný dohled. Nemovitost už dávno přepsali na klientovi matku a ta s ní nikterak nepočítá. Chce tím pomoci synovi k vlastnímu bydlení.

Na vyplacení by bral úvěr, ale na rekonstrukci by prý peníze mohl vybrat z rezerv.

Počkat, počkat. Zase tolik jsme spolu nezainvestovali. Máme tu nějakou rezervu, ale ta by měla zůstat s ohledem na plánovaný úvěr.

Z klienta vypadlo, že má na jiném investičním účtu 350 tisíc a s našimi rezervami počítá, že si je určitě ponechá pro jistotu… 350 tisíc. Klient, který za celý život neudržel u sebe korunu má najednou 350 tisíc? Jak se to stalo?

S klientem paralelně jedná už nějakou dobu jeho kamarádka, která pracuje také ve finančním poradenství. Řešili spolu nějaký drobný úvěr na konsolidaci půjčky a když už byli v tom, doporučila mu vzít si něco navíc. Tehdy byly ještě úroky nízko a jedna banka nabízela podmínky, které se zdály být zajímavé. Bonusová úroková sazba ve Sberbank. Při řádném splácení mu na konci splatnosti vrátí určitý obnos, čímž by se v podstatě úrok měl snížit.

Dobře, tak jste vzal peníze na víc a co pak? No, když ta slíbená sazba je 1,99 %, tak jsem je přece zainvestoval s tou kamarádkou ne?

Klient, který ještě během března 2020, když vypuknul COVID a trhy padly o 30 čísel, byl první ve frontě na výběr investičního portfolia. Klient, kterého musím učit si odkládat peníze. Právě tento klient má dnes půjčku na investici…

Chápu, že tradiční postup – vzdělávat se, spořit si a pak investovat – je zdlouhavý. Ale toto opravdu není řešením. Opatrně s řečmi o tom, že úrok je stále nižší než inflace. To platí tehdy, když ten okamžitý přínos má být vyšší než zaplacené úroky. Opatrně také s těmi příležitostmi. Reálně se i může stát, že se na ty vklady budete vracet roky.

Proto platí – investuj jen to, co můžeš postrádat.

Neztrácej co nemáš Hrozba, příležitost, hrozba, příležitost, hrozba, příležitost... tak co to tedy je? Záleží asi na tom, koho posloucháte. Zprávy a média pořád jen komunikují, hrozba sem, hrozba tam. Neustále nové špatné zprávy, které hltáme, ba dokonce i vyhledáváme. Je to přirozené. Chc...

Přece nebudu platit za něco, z čeho nikdy nic nebudu mít...

Když Vám projde pod rukama velký počet klientů, statisticky se nevyhnete nějakému úmrtí nebo invaliditě. Dříve nebo později to čeká každého poradce, který v praxi vydrží. Před asi třemi lety jsem se potkával s klientem, se kterým jsem chtěl rozebrat jeho finanční plán. Tehdy to pro rodinu nebylo finančně nejlepší, jelikož měli dvě malé děti a žena byla ještě na rodičovské.

Kvůli rozpočtu toho tehdy nebylo moc k řešení a klienti ani neměli moc zájem se zamýšlet nad nějakými cíli. Nebylo to u nich finančně nikterak špatné, jen se nechtěli zamýšlet nad tím, že by si něco měli spořit. To co je hlavně zajímalo bylo to, kolik by mohli ušetřit na životním pojištění. A v tomto ohledu jsem je musel zklamat.

Na pojištění často nic moc neušetříte, protože většina domácností ho nemá nastavené správně podle aktuálních potřeb. Částky by v letech měly být valorizovány, podle vývoje inflace domácnosti. Zároveň pak hrají roli již vytvořené úspory a majetek, který případně může nějakou část výpadku také vykrýt.

Klient už tehdy měl pojištění někdy z roku 2011. Krytí invalidity jen na nízké stovky tisíc, přitom vzhledem k věku by měl být pojištěný na jednotky milionů. Vše si chtěl dobře promyslet a měli jsme se potkat znovu nad reálnými úpravami. K dalšímu setkání už nedošlo. Další schůzku klient zrušil, pak ji chvíli odsouval, a nakonec mi přestal brát telefony a odpovídat na emaily. Už na schůzce se ale moc netvářil, že by měl platit něco navíc. Postojově to bylo tak, že jsou to spíše vyhozené peníze a raději tak platit málo, ať dostane alespoň něco, ale ať to moc nebolí peněženku.

Začátkem týdne jsem obdržel zprávu, že tento klient se chce potkat nad svým pojištěním. Jeho původní pojišťovna mu nevyplnila invaliditu z důvodu projevení onemocnění srdce, které zamlčel ještě tehdy před jedenácti lety. Rozsah onemocnění přitom nemusel vést přímo k výluce, ale některá pojišťovna by ho dokázala pojistit třeba jen s přirážkou.

Klienta si dobře pamatuji. Ne sice obličej, ale kvůli tomu, že jsem mu volal v dalším roce vícekrát než jiným klientům. Také proto, že jsem byl u něj doma. Jakmile jedu za klientem, tak si ho prostě vštípím 😄

Je to velká škoda. Peníze by mu sice zdraví nenavrátily, ale pomohly by rodině v nelehké situaci. Až budete mít příště servisní schůzku s Vaším poradcem, vzpomeňte si na Vaše pojištění. Je to důležitý prvek, který chrání Vás a Vaši rodinu a díky kterému můžete i přes nepřízeň osudu naplnit svoje životní cíle.

Se zisky to nevypadá nic moc.

Odhady v nárůstu ziskovosti pro 3Q nevypadají velmi optimisticky. Při započtení energetického sektoru je nárůst ziskovosti pro 3Q odhadován jen na 0,7 %. Nárůst je pořád lepší než pokles, nicméně když oceňujete společnosti třeba na 5 letém horizontu, má pomalý nárůst ziskovosti vliv na cenu akcie. Pořád se však očekává celkový růst ziskovosti společností pro S&P 500 pro tento rok 7 %.

To je pozitivní výhled. V případě krize v roce 2008 došlo k propadu ziskovosti korporátních zisků o 47 %. Během recesí pak běžně docházelo k propadům ziskovosti o 10 - 15 %.

Na straně druhé zatím FED neutáhl monetární politiku zase tak moc silně. Jistě, zvedly sazby už o 3 %, nicméně činili tak později než my. A k nějakému razantnějšímu navyšování začalo docházet až v květnu. Chvíli tak potrvá, než se úroky projeví, ale historie nám opakovaně ukázala že zvyšování úrokových sazeb málokdy prošlo bez recese.

To by mohlo ukazovat, že nás ještě čeká cesta směrem dolů. To, jak hluboká tato cesta bude pak bude záviset na tom, jak tvrdé bude zvýšení sazeb v kombinaci s růstem nákladů pro firmy.

Co nám z toho vyplývá?

▶️ Odhady na jen několik měsíců dopředu jsou velmi nepřesné - jak ostatně můžete vidět na vývoji níže.
▶️ Jen těžko se Vám podaří odhadnout kdy jste na minimálních hodnotách - propady v ziskovosti firem (pokud se objeví), jsou nepředvídatelné a někdy mohou být kompenzovány nárůstem ziskovosti jinde
▶️ Nevystupovat z trhu - kvůli jeho těžké předvídavosti nemusíte odhadnout čas, kdy zpátky nastoupit
▶️ Být však připraven na to, že trhy ještě neřekly poslední slovo

Jak by mohla vypadat taková penzijní reforma?

Minulý týden jsem se snažil přiblížit problematiku penzí. Proč je třeba uvažovat o svém budoucím zajištění a jak moc se můžeme spoléhat na stát. Nicméně co by se muselo změnit, aby byl systém udržitelnější.

A tak jsem si sedl k počítači a přemýšlel. A myšlenky postupně dostaly snad i nějakou rozumnou formu. Ostatně posuďte sami. V článku jsem se zaměřil na 4 možné změny:

➡️ Starat se budou děti
➡️ Posune se věková hranice pro odchod do důchodu
➡️ Zmizí valorizace o inflaci a polovinu růstu reálných mezd
➡️ Seženou se peníze pro vytvoření penzijního účtu

Poselství je ale jednoduché - první tři varianty nemusí být tou nejpříjemnější cestou. Vždy to nese nějaká omezení. Buď se omezuji v důchodu sám, nebo omezuji potomstvo. V případě poslední varianty pak rozebírám, co by se muselo změnit. Je totiž třeba někde sehnat ty peníze a to je nejen nelehký úkol, ale v konečném důsledku nakonec stejně nepříjemný, jako ty ostatní.

Závěr je nepřekvapivý. Příjemná cesta tu není.

Která možnost Vám přijde nejpravděpodobnější? Máte nějakou jinou teorii? Podělte se v komentářích.

Jak by mohla vypadat penzijní reforma? V minulém týdnu jsem psal o tom, jak funguje současný penzijní systém a jaká je jeho udržitelnost. Všechny státy, které fungují na průběžném systému dnes ví, že potřebují reformu, kvůli jeho udržitelnosti. No a jaké jsou tedy dneska vlastně možnosti? Řeči o tom, že důch...

Nechcete mě podvést?

Jak byste reagovali, kdybyste toto slyšeli při obchodním jednání? Já jsem se s tímto setkal v tomto týdnu. S novým klientem, který přišel s konkrétní poptávkou, jsme rozebírali jeho finanční potřeby a nastínili si i možná řešení. Konkrétně se jednalo o investování, jelikož vzdal možnost koupě nemovitosti, protože dlouho nenalézá, co by mu vyhovovalo. Mezitím mu trochu "ujel vlak" s cenami.

To, co jsme rozebírali především byl investiční horizont.

V obou případech podstoupí riziko - když s penězi nebude nikterak nakládat, podstupuje riziko toho, že mu nakonec utečou ceny ještě dál a jeho peníze se nepřiblíží k cíli. Když je zainvestuje, tak riskuje, že ve chvíli, kdy je bude potřebovat, tak nebude vhodná doba pro výběr. To totiž platí pro kteroukoliv investici. Dluhopisové fondy ve Spojeném Království by nám o tom mohli povídat.

Na konci našeho jednání jsme se domluvili, jak celou záležitost vyřešíme s ohledem na jeho malé zkušenosti s investováním. Když jsme se už měli loučit, padla otázka: "Pane Maschke, to je všechno moc pěkné, ale jak poznám, že nejste podvodník".

Nemyslel to nijak zle. Jedná s cizím člověkem o penězích. Vysvětlili jsme si, jak je to s regulacemi a jak fungují nástroje, které budeme používat. Kde si může o těchto nástrojích zjistit více apod. To ho uspokojilo.

Já na straně druhé se musel zamyslet - jak je možné, že jsem tuto otázku dostal až po tolika letech práce? Nechápejte mě špatně. Jednání vždy probíhají korektně, ale přesto se potkávám při nových schůzkách s lidmi, kteří o mě nic nevědí. Jak je možné, že mi svěří třeba i celoživotní úspory, aniž by zapochybovali, zda jsou moje úmysly v jejich zájmu?

Jen pět hodin na to jsem se potkával s další novou klientkou. Tentokrát to byla klientka z doporučení. Stejně jako jsem já pověnoval čas, abych poznal já ji, chtěla, abych jí věnoval chvíli a mohla se ona zeptat mě. Probrali jsme tak například mou pracovní historii, moje vzdělání a také důvod, který mě přivedl k financím. Chtěla prostě vědět s kým jedná, protože s poradci v minulosti zažila jen špatnou zkušenost. I my jsme se nakonec domluvili na spolupráci.

Pověnujte tak chvíli času k poznání člověka, kdo sedí proti Vám. Pokud jednáte o penězích, tak to platí dvojnásob. Upřímně já byl příjemně překvapen a rád jsem klientce tyto otázky zodpověděl. Věřím, že takto vybudujeme i mnohem silnější vztah, kterým upevníme naši spolupráci.

Přistupujete k tomu stejně, nebo Vám stačí reference od Vašeho známého?