AB Antikvariát Petr Bouda

Produktová fotografie je dost ošidná věc a občas se, myslím, její tvorba v našem prostředí vymyká běžnému profi focení. Třeba tím, že za fotografické plátno slouží balicí papír... (to jste nevěděli, přiznejte se...) ...nebo taky třeba tím, že každý „produkt“ vypadá jinak, protože neprodáváte čínské mobily, kdy máte na skladě X kusů od jednoho jediného modelu, přičemž jako zástupný obrázek použijete prostě jen jeden, ale prodáváte štosy knih, z nichž každá je individuální kus...

No a sestává-li „produkt“ z více knih, o to hůř.

Je-li těch knih O DOST více, ještě hůř...

Nícméně po několika pokusech a třech skoropádech, pár nadávkách a kapkách potu spadnuvších na papuče se mi nakonec podařilo za vydatné pomoci gumiček, pár kousků kartonu a knihovních zarážek monolit vztyčit tak, že by na jeho povrchu mohl laciným starobrnem nacamraný Brněnský drak tančit čardáš se zazděným radním na Mečové.

Byla to výhra veliká. Teď ještě aby byla k něčemu jinému než k mému vnitřnímu hřejivému pocitu vítězství.

J. Cz.

Siddhártha (někdy, třeba zde, psáno s písmenem H na konci, tedy Siddhárthah) vyšla německy v roce 1922, tedy před sto lety.

Povídka, možná alegorická báseň v próze o hledání osvícení a iniciaci, se silně inspiruje buddhismem. Vstoupila ve známost v 60. letech patrně i díky generaci tvůrců okolo Kerouaca (vzpomeňte na jeho fascinaci východním náboženstvím například (nebo spíš zejména) v Dharmových tulácích), sám Hesse se tedy slávou svého literárního dílka, jak už to tak občas u těch z nejlepších bývá, nepokochal... (ne že by to Kerouac vydržel o mnoho déle... vřele doporučuji sehnat výtečnou knihu Hipster s andělskou hlavou, která nešetří Kerouaca ani v samotném závěru jeho života...).

Toto je bibliofilské vydání z roku 1960 (tedy ne první, to u nás vyšlo v roce 1935) obsahující tři žlutě tištěné dřevoryty a pět leptů Hermíny Melicharové.

Razítka s ex libris na některých fotkách jsem nechal, aby bylo patrné, že zde jsou, ale konkrétní jméno v razítkách jsem umně vymazal ☺

Jan Cz.

Knihy sice nestudí jako nanuky vytažené z chlaďáku, zato se nerozpustí a nepomíjejí...

Obr. 1.:
fantasy a sci-fi, kupříkladu pár kousků od autora Duny, knihy, která propaguje požívání drog coby evoluční výhodu; taktéž legendární artušovský mýtus, většinou neviděný a nedostupný, držím ho za svou kariéru v ruce poprvé...

Obr. 2.:
těžce odborné publikace pro milovníky matematiky... kdysi mi při operaci mohli citovat z tohoto a ušetřili by za anestetika, ale to je dáno mým osobnostním nastavením...

Obr. 3.:
mystika, psychologie a terapie uměním. Lysbetha netřeba představovat.

Obr. 4.:
publikace z oblasti historie. Dáváme je sice do jedné stěny, ale tematicky jsou rozkročené široce. Přední klenot zemský popisuje významnou justiční instituci z dob císaře Rudolfa II.

Obr 5.:
Ano, vskutku, v Brně existuje divadlo... Dokonce nejedno...

Obr. 6.:
Snad by bylo možné označit tuto dětskou knihu za kultovní. Držitelka Zlaté stuhy stvořila umělecký klenot, jehož estetickou hodnotu a poetický prožitek ocení, myslím, nejen děti...

Obr. 7.:
k publikaci o C. S. Lewisovi nejsem schopen vymyslet lepší popisek než ten, který je obsažen v podtitulu. No a pokud byste někdo náhodou nevěděli, co je to „patrologie“, nemusíte se stydět... Jedná se o vědu studující život a dílo církevních Otců (přiznaná parafráze z Wikipedie). Ideální dárek pro militantního ateistu.

Jan Cz.

Vážení a milí,

ve čtvrtek 12. května zde někdo zanechal tento svetr. Jelikož se k němu zatím nikdo nepřihlásil, zkouším touto cestou dát vědět světu.

Po ohledání a očichání naším firemním holubem jsme došli k závěru, že se jedná pravděpodobně o lidský svetr. Pokud Vás při pohledu na fotografii napadne, že jste jej viděli na někom, koho znáte, dejte dotyčné osobě vědět.

Děkuji.

Jan Cz.

Poměrně unikátní časopisecký experiment vyšel v podobě jediného ročníku o čtyřech číslech a nazýval se Čtení pod lavicí. Proč jen jeden ročník? Inu, vyšel tak nějak pár vteřin před hodinou dvanáctou v roce 1969. Obsahově nešetřil smyslností a dlouhými kšticemi na hlavách obou pohlaví. No a vycházel v něm komiks Káji Saudka Pepík Hipík... Vážně byste tohle nezakázali, být soudruhem, z jehož opilých, tučných a od bůčku mastných úst padají spolu se zbytky drobků od bílých rohlíků katovské ortely nad výsledky kulturního rozkvětu pražského jara? Copak toto je správné, aby si středoškoláci mohli prohlížet odhalující se nakreslené slečny? Jaký to úpadek, jehož semeništěm je zajisté prohnilý imperialistický západ, kde jen všichni fetují, chlastají a smilní, hanba! Takto to dopadne, když prozápadním provokatérům z řad redaktorů povolíte otěže! Podejte mi někdo, prosímvás, ten druhej párek a tu láhev vodky, ať si zklidním tep, protože když vidím toto... Co to je? Děvče v plavkách?? Hanba!!!

Kája Saudek do svých kreseb komponoval vtípky a narážky, neváhal pomrkávat na čtenáře, kteří mu rozuměli. Slyšel jsem názory, že jeho kresby jsou poněkud kýčovité. Ať už ano, nebo ne (nevím...), je zřejmé, že jeho dílo září v oblasti českého komiksu snad nejvýrazněji, dodnes je zajímavým artiklem pro sběratele a ve svém ústředním tvůrčím období by se těžko hledal nějaký jeho kreslířský souputník.

Jan Cz

Teodora Rotrekla (1923–2004) budu pravděpodobně už navždy mít nejsilněji asociovaného s fantastikou (konkrétně tedy se sci-fi). Podobně jako mi při vyslovení jména dalšího z velikánů ilustrace, Zdeňka Buriana, vskočí do hlavy rozzuřený Tyrannosaurus rex, vzpomenu si u Rotrekla na vesmírnou loď (dělal plakát k filmu Ikarie XB 1, československému kinematografickému milníku, jež ve své době mohl vedle světové produkce stát s krkem narovnaným a bradou vystrčenou... schválně si plakát někde najděte a zhlédnout onen snímek asi taky nebude k zahození). Právě proto mě občas překvapí, když zjistím, že si sem tam tito vládcové palet a štětců dovolili ukročit stranou a namalovat něco, co z jejich tvorby spíše vybočuje...

Státním pedagogickým nakladatelstvím vydané tři soubory varovných plakátů, kterak zacházet a kterak nezacházet s ohněm a s elektřinou, namaloval právě Teodor Rotrekl. Z důkladně pojatého obrazového materiálu sálá retro atmosféra šedesátek – ať už použitou paletou barev či samotnými zobrazenými reáliemi. Výjevy na plakátech neváhají šokovat, nakonec jejich varovný charakter a cílové publikum (Státní PEDAGOGICKÉ nakladatelství) jsou zřejmé...

Některé z plakátů si můžete prohlédnout ve stories.

Jan Cz.

Z Rakouska pochází i ušlechtilejší kulturní statky, než jsou pěnivé moky dávkované po tuplácích, vídeňský šnicl, kurzy zuřivého jódlování nebo sauerkraut. Architektonických zářezů rakouského původu v našem státě je slušná řádka, jedním z těch nejhlubších je určitě osoba geniálního architekta Friedricha Ohmanna (1858–1927), autora mimo jiné Kramářovy vily (sídla českých premiérů, jó, kdyby jen věděl ------ větu si dokončete sami, nedořečenost je ctností autorů). Tato německy psaná monografie pochází pravděpodobně z doby předtím, než Kramářovu vilu navrhl, nicméně poté, co už povrch této země krášlila některá jeho díla: koukněte na předposlední fotografii z pražské secesní kavárny Corso: no nezahráli byste si tam kulóbr? No nedali byste si tam tupláka? No nezamlsali byste si tam ze sacherdortu? No nevypili byste si tam tak akorát teplé, voňavé kafíčko? Já hned!

Jan Cz

Na tuto knihu někdo napsal telefonní číslo (které jsem trochu umáznul, dovedu si představit, že by na ně některý z mých známých zavolal...) a postavil na ni hrnek s kafem/čajem (nevím, v jakém pořadí). Antikvářská součást mé osobnosti vykopne z podvědomé paměti do mého vědomí slavný, Ladou namalovaný plakát nazvaný „Braňte knihu!“ – ten, co visí v některých knihovnách a jsou na něm ztvárněny některé neduhy vůči těmto artefaktům (nejvíc se mi líbí ta tlustá selka, která na knihy klade pekáč s husou – vždycky u toho dostanu hlad). Je mi to trochu líto a říkám si, jestli by se dotyčný pachatel neměl za účelem nabytí dočasné negramotnosti rozběhnout hlavou proti zdi.

Moje lidská stránka osobnosti však hledá shovívavost a snaží se definovat situační kontext tohoto zločinu a ospravedlnit pachatele. Třeba měl dotyčný rande: seděl v kavárně/čajovně, snaže se přesvědčit osobu na druhém konci stolku/vodní dýmky o tom, že právě s ní chce v budoucnu rozhazovat po povrchu Země své geny. Třeba ji zaujal a ona osoba mu fakt chce nadiktovat své číslo. Ale není kam ho zapsat, jelikož blok nemá, tak si půjčí od pingla propisku a pak už to jde samo. Považte – na jedné misce vah je znehodnocená kniha, na druhé osamělý život obohacený maximálně tak akvárkem s rybičkami. Mimochodem, knihu vybral náhodou u sebe v knihovně, aby vypadal intelektuálně, někam prostě sáhnul do poličky a tato mu padla do dlaně. Štěstí, že nesáhnul vedle, Honzíkovu cestu by těžko vysvětloval.

No a jelikož mu zrovna donesli pití a on si celý stůl zaskládal fotografickými alby zobrazujícími jeho sbírky motýlů, nemá, kam jinam by sklenici postavil – a volné ruce bude přece potřebovat, co kdyby potřeboval dotyčnou uchopit za dlaň a on přitom bude svírat kus nádobí... Dílo jest dokonáno. Doufám, že jsou spolu doteď a že mají hezké děti. A že knihy, které použije jako stupátko k tomu, aby ty děti dosáhly při ranní hygieně ke kohoutku s vodou, vybírá pečlivěji...

Jan Cz

Robert Pynsent může samozřejmě o Karlu Čapkovi pronášet výroky, které by se svou snahou o lacinou šokantnost vyjímaly coby palcové titulky křiklavě barevných bulvárních plátků (viz zde: https://1url.cz/rKDhp), já se však radši přidržím (doufám, že nejen) své jistoty, že české kulturní prostředí obdrželo obrovský dar, protože se do jejího klokotu uchytil právě tento bard. Jeho jméno si, tuším, většina lidí spojuje s prototypicky známými dramaty a romány, ale málokdy se (tuším) zmiňuje jeho překladatelská činnost a vklad moderních uměleckých směrů do naší kotliny. Tuto část Čapkovy tvorby zmiňuji tedy alespoň teď. Aniž by o tom měl Karel Čapek nejmenší tušení, musel jsem si díky (kvůli) němu do antikvariátu přinést platíčko Diazepamu, rukavice a gumovou čepici, neboť osahávat výše zobrazený bibliofilský artefakt rozklepanými a zpocenými dlaněmi se mi moc nechce – natož aby mi do jeho rozevřených stránek vypadl vlas. Špunty do nosu snad nebudou potřeba, stačí respirátor.

Apollinaire je jeden z těch umělců, jehož dílo nevyčpělo a i dnes si jej, přestože nepochybně figuruje v horečnatých nočních můrách mnohých maturantů, kdekdo rád zařadí do svého čtenářského itineráře. Moderní poezie vtrhla na počátku minulého století do kulturního prostředí napříč celým světem s razancí kladiva vrženého do vitríny s drahým porcelánem, aby všem lidičkám provětrala jejich naškrobené krinolíny a tvídová saka. Kanonické Pásmo geniálně přebásnil právě Karel Čapek a poprvé jej u nás vydal František Borový s doprovodnými linoryty Josefa Čapka, které čtenářovu náladu ladí na tu správnou notu... 

První vydání tohoto díla není k vidění každý den, jsem sám zvědavý, jestli se s ním někdy vůbec ještě potkám. Listovat vzácným kouskem literární historie, od něhož se o pár let později odrazila celá řada našich poetů (Nezval, Seifert, Holan aj.) je nepopsatelné. Což je asi tak ten nejlepší popis, jaký jsem schopen nabídnout.

Jan Cz

Vážení milí,

skončil dvoutýdenní domácí Azkaban, tudíž jsme si vypůjčili sněžný pluh a odhrnuli haldy napadaného prachu, deratizérovi jsme nechali tučné spropitné a kostřičky drobné zvěře jsme darovali do přírodovědeckého muzea. Jsem fakt rád, že tu v pátek dva týdny zpátky nezůstal nedopatřením někdo zamčený... Netopýří virus se odporoučel a teď koluje někde v hlubinách brněnských stok a hledá brněnského draka, kterého by infikoval. Přece jen je to asi jeho kariérní vrchol... Každopádně dnes otevíráme. Do odvolání :-)

Děkujeme za trpělivost a za přízeň. Přišla nám hromada objednávek, které postupně zpracováváme. V průběhu dneška či zítřka poneseme balíky na poštu.

Buďte zdrávi!

Jan Cz

Vážení přátelé a příznivci,
momentálně je sto procent našeho osazenstva (tj. dva lidi) v izolaci. Prodejna je tedy po dobu dvou týdnů uzavřena. Opětovné otevření předpokládáme, pokud půjde vše dobře a netopýří virus se odporoučí z našich těl do patřičných mezí, 22. listopadu. Všechny pohledávky a záležitosti budou tedy řešeny až po tomto datu. Podíváte-li se na stránky abantikvariat.cz a neuvidíte tam oznámení o dočasném uzavření prodejny, znamená to, že jsme otevřeli.
Jinak je nám celkem fajn, očkovaní jsme a od té doby spolu můžeme telepaticky komunikovat. Říkal jsem si, proč rajčata, kolem kterých v supermarketu projdu, hnijí doslova před očima...
Přátelé a příznivci, děkujeme Vám za přízeň, pozornost a pochopení a mějte se dobře. Buďte pozdraveni a buďte zdrávi.

Jan Cz

Možná, že jsme po posledních volbách utekli hrobníkovi z lopaty. Možná jsme se špinavými nehty vyškrábali z hodně hluboko vykopaného rovu. Možná jsme se dokonce pěstmi s klouby omlácenými do krve probouchali ven z rakve zatlučené hodně dlouhými, rzí zatraceně prožranými hřebíky. Možná jsme svědky společenského hlubokého a lačného nádechu. Nuže, pojďme kultivovat společnost:

- Churchill od Martina Gilberta. Státník, který to, na rozdíl od jiných, s alkoholem uměl

- Čapci: monografie o Josefu Čapkovi od Jaromíra Pečírky a jedna teatrologická publikace

- Deník ruského klasika, formou spíše publicisticko-beletristický

- skautský deník Jiřího Wolkera. I proletářští básníci to museli umět s lopuchem, provazy a sekerou

- komplet Dumasových Pamětí lékařových. Zastínění Esoterickou Prahou je kompoziční omyl interpretovaný jako jemný kompoziční úmysl

- Trénink emocí Alberta Ellise. Pokud by byli psychoterapeuti na příděl a četbou této nebo podobné knihy by byl podmíněn výkon nějaké veřejné funkce, myslím, že by se sociální sítě některých histriónů značně odmindrákovaly a naše oči by nemusely z četby jejich statusů a tweetů ronit krvavé slzy

- i skladník ve šroubárně si může přečísti Ilias a Odysseiu v českém překladu

- básnická sbírka jednoho z českých nejvýznamnějších a nejnihilističtějších poetů dvacátého století

- pěkné starší francouzské vydání Cizince a Prévertova do češtiny přeložená slavná básnická sbírka

Jan Cz

Antikvářova posmrtná maska

Kdovíkdy a kdoví odkud se k nám dostalo toto vydání Farmy zvířat. Nahlédnutím do tiráže zjistíme vročení 1946, vydáno v New Yorku. Podvědomé znalosti napovídají, že by se tedy jaksi mohlo jednat o Ameriku. A ten rok… že by první americké vydání? Chvilka hledání, kdy že vlastně vyšlo první vydání v USA, a hle: vskutku 1946! Je to tak, obálka odpovídá ostatním fotkám na internetu, heuréka! Skutečně první americké vydání slovutného díla světové literatury, máme se čím chlubit, co vystavovat a co oprašovat.

Po nějaké době k nám přišel jistý laskavý, anglicky mluvící zákazník, který k nám občas chodívá, a div že se se nahlas nerozesmál nad proměnou mého obličeje z flegmatické masky na nevěříčnou grimasu poté, co mi sdělil, že ne, že toto vskutku není první americké vydání. Poklesnul mi koutek. Nadzvedlo se mi obočí. Zafuněl jsem. Přivřel jsem oko. Podrbal jsem se na hlavě tak, až se mi účes zkrátil o centimetr. Celý antikvariát ztichnul, šumění papíru ustalo. Nad námi prolétl netopýr a usadil se ve světlíku. Logr v hrnku ztuhnul. A tak dále.

Jelikož jsem nechtěl dát svou kůži lacino jen tak, ukázal jsem jistému, anglicky mluvícímu zákazníkovi veškerý důkazní materiál na všech možných webových serverech. On však trval na svém a se shovívavostí v hlase mi sdělil, že toto vydání opravdu vypadá stejně jako originální první americké vydání, ale na rozdíl on skutečně originálního amerického prvního vydání chybí v tom našem razítko s cenou $1.75 obtisklé na přebalu.

Mimochodem, pro označení místa, na němž se v knize nachází ono razítko s cenou, použil výraz „dust jacket“, což je anglický ekvivalent pro přebal. Ano, dust je prach a jacket je bunda / kabát, tedy doslovný překlad by byl „bunda proti prachu“, „prachový kabátec“ apod. Evokuje to jakousi ochrannou funkci, kdy má onen papírový přebal ochránit knihu uvnitř před nepřízní okolí. V tomto faktu tkví sám o sobě značný antikvářský, historií a sběratelstvím definovaný paradox: onen přebal knihy, to, co takřka hanlivě můžeme s nadsázkou přeložit jako „kabátec proti prachu“ (což zní jak z nějakého přiblblého teleshoppingu…), je mnohdy cennější než to, co je chráněno pod tím: pokud například z některého z prvorepublikových vydání Uptona Sinclaira sejmete „antiprachový kabátec“ zhotovený Ladislavem Sutnarem, snížíte cenu knihy z několika stovek asi tak na dvacku. Právě proto, že Sutnar. Nebo Toyen. Nebo Karel Teige. A mnoho dalších. Hrstka těchto umělců se zkrátka v průběhu času etablovala a nabyla kultovního statusu, netuše, že jejich „žakety proti prachu“ budou někdy mít takovou cenu, že jejich sejmutím z knižního bloku vpasujete knižní artefakt z kategorie „vzácnost“ do kategorie „dostanu za to možná tak na tatranku, pokud vůbec...“ Kdoví, co by si o tom dnes pomysleli...

Nicméně, o tom, že jedno malé razítečko v americkém vydání Animal Farm mění cenu knihy o stovky až tisíce, jsem nevěděl. A nevím toho stále spoustu. Vlastně – většinu specifik bibliofilského světa neznám prostě proto, že se k těmto informacím nedostanu. Ačkoliv jsem nestudoval knihkupeckou školu, tuším, že na ní se opravdu takové informace nedozvíte. Ale kde tedy? Nikde jinde než v čase a ve zkušenostech zakotvených v dlouhé praxi. Buď si konkrétní informace někde najdete a vyčtete (což může být samo o sobě extrémně obtížné) nebo vám je někdo sdělí (což je záležitost náhody). Lze se také orientovat podle starých aukčních katalogů. Teď jsem o něco moudřejší a vím, že skutečně první a relativně raritní americké vydání Farmy zvířat je identifikovatelné pomocí cenovky na přebalu. Ale takové „zmoudření“ samozřejmě není nic moc. Existují sběratelé, kteří pouhým pohledem ví, co a kde hledat, a poznají rozdíl mezi dvěma zdánlivě identickými verneovkami, jejichž hodnotový rozdíl však činí tísíce až desítky tisíc korun – k nevíře!

Na jednu stranu je to nesmírně vzrušující. Je to dobrodružství. Mám sem tam možnost držet v rukách raritu, z níž se mi opotí zátylek. Sem tam se nějakým způsobem dozvím něco nového, úžasného a krásného. Na druhou stranu, toto vzrušení mohou provázet lehké pocity frustrace definovatelné jako zoufalé vnitřní výkřiky typu „...jak jsem toto proboha mohl vědět???“ Nuže, nemohl. Antikvář není konečným stavem, nelze si v určité fázi života (a co teprve já, zoban po pouhých osmi letech…) říct: „Tak teď vím fakt všechno!“ Bibliofilie a sběratelství, to, co je, a co není vzácné – to jsou fenomény, procesy a stavy, které se v čase proměňují. A hlavně je jich strašně, hrozně, nebývale moc. Prostě nelze znát všechno. Jsem přesvědčen, že ani stodvacetiletý, poloslepý, na vozíčku posazený antikvář, který pouhým pohmatem špičkami prstů rozezná konkrétní vydání verneovky či podle vůně papíru identifikuje, který konkrétní tiskař držel v ruce Kubaštovu skládačku – včetně toho, co měl onen tiskař ten den k obědu a kolik desítek k tomu vypil –, není ve stavu, v němž by nemohl být něčím novým překvapen.

Navíc je to lichá úvaha – antikvář se stěží dožije sto dvaceti let. To mu spíš podstatně dřív zacpe tepny papírový prach nebo se na něj svalí obovská, k prasknutí přeplněná police knih vázaných v kůži. A poté, co ho všechny ty svazky pohřbí, se mu jeden z nich připlácne na obličej, načež se ten obličej obtiskne do té vazby – a vznikne další, bibliofilsky zajímavý a raritní artefakt, o němž se jednou nějaký další nezkušený zoban-antikvář možná někdy dozví: kniha s obtisklým obličejem antikváře v přední desce. Antikvářova posmrtná maska.

Jan Cz

Ale tak… pořád jsou bibliofilie a pěkné knihy vůbec dostupnějším koníčkem, než kdybyste sbírali třeba veterány. Nebo tanky. Nebo francouzské nemovitosti.

- dvě pěkná vydání Holana doprovázená tvorbou Jaroslava Šerýcha. Dále malířské monografie, protože trocha umění nikoho nezabije, pokud nejste performer, který polyká jedovaté hady

- literární teorie. Miroslav Červenka je jedním z nejzvučnějších jmen novodobé literární vědy

- Velké dějiny zemí Koruny české VI od Mileny Bartlové a Petra Čorneje, opus magnum české historiografie

- Co tě nezabije. Kniha nabízející rady, po jejichž praktikování se definitivně budete chtít zabít

- příslušník katolické moderny, rozervaný a emocemi vláčený muž Jakub Deml. Jedna s podpisem, jedna s věnováním a podpisem

- bylinkářství

- významné dílo katolické biblistiky, Jeruzalémská bible

- Písemnictví české slovem i obrazem vázané v kůži

- komiksy, mezi nimi kultovní Thorgal, muž vychovaný vikingy a obdařený speciálními schopnostmi, například takovou, díky níž mu nerostou vousy

- Mapa Smrťovy říše podle díla Terryho Pratchetta. Abychom všichni věděli, do čeho jdeme

Jan Cz

Včerejší e-shopový vývar z výběrového libového materiálu, například:

— Dějepis umění od Matějčka zde již byl avizován, nyní je záznam tohoto díla aktualizován a byly přidány aktuální fotografie. Vhodné coby studijní materiál pro studenty základních škol, jen bych doporučil zabavit žákům pastelky
— teologie – čímž nemyslím titul Bůh do domu od Škvoreckého, to je exilovka
— poezie menšího formátu vhodná téměř do kapsy (Vladimír Holan), ideální do kabinkové lanovky nebo do fronty na poště, pokud nechcete v ruce držet jen smartphone
— japonské haiku, odhaduji, že jejich vznik je podmíněn absencí psychoterapeutů v dané době
— knížka o ženské sexualitě napsaná – jak jinak – mužem
— publikace o předrevolučním skateboardingu u nás; pojednává o době, v níž příslušníci VB netušili ani to,  zda skateboard pokutovat jako jednostopé nebo dvoustopé vozidlo

Jan Cz

Dnešní e-shopová řehole. Vlastně kvůli výpadku Instagramu už včerejší. Nové přírůstky na webu. Trocha dekadence, špetka umělecké krajinářské fotografie, nějaká teologie a filozofie, protřepat, nemíchat.

Jan CZ

Dnes je to poměrně jednoduché: pokud se nemůžete v hospodě při družném hovoru shodnout na tom, kdy se narodil Jim Morrison, sáhnete po chytrém telefonu, nastartujete Wikipedii a za pár vteřin je spor, kvůli němuž by dříve zbělely klouby sevřených pěstí, vyřešen. Veškeré informace lidstva na dosah pár ťukanců do displeje…

    Nebylo tomu tak vždy. Ještě v dobách Rakousko-Uherska zvítězil ve sporu o tom, zda je první planetou sluneční soustavy Merkur nebo Venuše, ten, kdo získal převahu v pěstní potyčce či kdo svého soka zahanbil pivem vylitým na hlavu. A tak si úctyhodný nakladatel Jan Otto (1841–1916), v oblasti vydavatelství a kulturního života vůbec významná to persona, řekl, že nestrpí, aby byla zem sužována tolika hospodskými rvačkami kvůli malicherným sporům, a začal vytvářet (aniž by to tušil) předchůdce dnešní Wikipedie. 

    Ottův slovník naučný vycházel v průběhu několika let, tudíž jste si témata k hovoru mohli vybírat postupně podle toho, kolik svazků bylo aktuálně dostupných. Nacházeli-li jste se v roce 1891, museli jste se spokojit se čtyřmi svazky a s hesly do Bianchi-Givoni–bžunda :-), ale zase čtyři svazky jste ještě nabalili do tlumoku, případně jste je mohli pobrat ve dvou lidech. Ale pokud jste se odhodlali navštívit restaurační zařízení jakožto instituci pro vzdělaný hovor v roce 1909, nuže, to už bylo svazků 28, zrovna vyšel poslední díl základní řady s doplňky, a potřebovali jste tudíž ke transportu trakař. Ve 30. a 40. letech pak vyšlo ještě 12 svazků s dodatky.

Považte sami, co je stylovější: na jedné straně mobil v kapse, na druhé straně desítky objemných, v kůži vázaných svazků… Dnes si asi Ottův slovník naučný jen tak někdo za účelem pragmatického nabytí znalostí neotevře (například pasáží o jedlosti nebo jedovatosti hub bych se dnes už asi bál…), nicméně ten komplet je vpravdě impozantní a pokud se srovnají všechny svazky pěkně vedle sebe do řady, je to radost pohledět.

Merchandising ve stylu tzv. nedbalé elegance. Vitrína s poezií, prvními vydáními, exilovkami apod. Sice je nutné pro přečtení cedulky s cenou a popisem občas ohnout krk do nepřirozeného úhlu, ale stojí to za ten dojem, kdy jakoby přechází zrak, protože koukáte na místo, v němž se koncentruje značná hromada takto „srovnaných“ knih… Navíc, pokud bychom je rovnali tak, aby všechny obálky všech titulů byly vidět v celku, nevešlo by se jich do jedné vitríny tolik…

Občas se zákazníci ptají, co to je. Inu… záleží asi na interpretaci uměleckého díla. Pro někoho anděl. Pro někoho pterodaktyl. Pro někoho drak.

Vážení přátelé a příznivci,

vymetli jsme pavučiny, vyhnali drobné tvorstvo ze skulin (obzvláště opatrní jsme byli v případě čínských netopýrů), odprašnili police, namazali panty, vyleštili výlohy, naškrobili jsme košile, nažehlili puky, přeleštili sandály, vykartáčovali paruky, prokřupali klouby, namasírovali svaly, doplnili jsme lékárničku o COVID testy a paralen a v neposlední řadě jsme přečkali uzávěru, tudíž můžeme dnes říci, že je klasicky a postaru, jako to bývalo za starých dobrých časů, když byl svět ještě v pořádku, ---

--- do odvolání otevřeno!

Vážení přátelé a příznivci,

vymetli jsme pavučiny, vyhnali drobné tvorstvo ze skulin (obzvláště obezřetní jsme byli v případě čínských netopýrů), naleštili stůl, odprašnili police, doplnili lékárničku COVID testy a Paralenem, naškrobili jsme košile, nažehlili puky, vykartáčovali paruky, prokřupali klouby, nachystali várku knih na e-shop a v neposlední řadě přečkali uzávěru, a tedy můžeme dnes říci, že je normálně klasicky a postaru, jako se to dělávalo dřív, ---

--- do odvolání otevřeno!

Vážení přátelé a příznivci,
do odvolání zavřeno 😑 Avšak nezoufejme, neboť:

• e-shop funguje, lze objednávat, lze se ptát i na knihy, které neprezentujeme na stránkách (telefon: 549 250 814, mail: [email protected]),
• poštou zasíláme, „okénkový“ výdej objednávek funguje ve všední dny v 10–12 a ve 13–15 hodin, je nutno zaklepat na sklo za mříží (ideálně nahlas, tak, aby byli překlepáni i Leonard Cohen či Nick Cave) či zavolat na číslo 549 250 814,
• mailový kontakt: [email protected]

--------------------------------------------------------------------------

Níže připojujeme pár výhod, které je užitečné mít na paměti při nákupu knihy přes e-shop:

• kniha nezoctovatí (na rozdíl od vína)
• ke knize lze pít bílé i červené a není nutno nad tím dlouho přemýšlet (na rozdíl od pojídání francouzských sýrů)
• kniha se v pračce nescvrkne (na rozdíl od kalhot)
• četba knihy nevyrušuje vedle spící členy rodiny (na rozdíl od předplaceného Netflixu)
• knihu není nutno zalévat (na rozdíl od květin, které je možno i v této době běžně zakoupit, abychom si jimi vyzdobili náš zavřený kšeft nebo abychom je zanesli svým příbuzným, které bychom ideálně neměli navštěvovat...)
• kniha neztvrdne (na rozdíl od pečiva)
• z knihy se Vám neudělá zle (na rozdíl od nekvalitní stravy)
• kniha má natištěný, a tím pádem jasně definovaný začátek, prostředek a konec, čímž se stává artiklem obsahově konzistentním a neměnným (na rozdíl od vládních opatření)

Vážení přátelé a příznivci,
ve dnech 23. prosince 2020 až 3. ledna 2021 je zavřeno. Poslední objednávky v tomto roce je možno vyzvednou v úterý 22. prosince v 10–12 a 13–18 hodin.

Děkujeme za přízeň, kterou nám vytrvale projevujete, což se projevilo mimo jiné i na množství objednávek, které chodily v dobách posledního lockdownu. Vážíme si Vás.

Naději, radost a zdraví všem.

Vážení přátelé a příznivci,
od pondělí 7. 12. do odvolání OTEVŘENO :-)

Vážení přátelé a příznivci, aktuální informace k našemu provozu zde:

– do odvolání je kamenná prodejna zavřená
– e-shop funguje, lze objednávat, lze se ptát i na knihy, které neprezentujeme na stránkách (telefon: 549 250 814, mail: [email protected])
– poštou zasíláme, „okénkový“ výdej objednávek funguje od pondělí do pátku v 10–12 a ve 13–15 hodin, je nutno zaklepat na sklo za mříží (ideálně nahlas, tak, aby byli překlepáni i Rolling Stones či David Bowie) či zavolat na číslo 549 250 814
– mailový kontakt: [email protected]

Děkujeme za přízeň, za pozornost a za zájem. Pevné zdraví všem. Noste roušky, neposlouchejte hloupé lidi.