CASD Karlovy Vary

až do roku 1945. Po komunistickém převratu v roce 1948 odešel za svým synem do Německa, kde se dožil 90 let. Jeho syn Theodor Strunz mladší se stal kazatelem a misionářem v Africe. Druhým adventistou byl bratr Höhne, který měl v Karlových Varech obchod se střižným zbožím. Oženil se s druhou dcerou rodiny a společně měli dva syny a dvě dcery. Strunz se svým švagrem bratrem Höhnem se tak stali dobrým základem pro budoucí skupinu věřících v Karlových Varech. V roce 1913 byl vedením církve přidělen do Karlových Varů mladý kazatel Franz Böhm. Práci však mohl konat jen do začátku první světové války v roce 1914, protože byl povolán do vojenské služby. Skupina věřících se ale dál rozrůstala díky mocnému Božímu působení, zejména o nově obrácené členy bývalých vyznavačů spiritismu.

2. První sbor

Nejstarší zpráva o založení sboru v Karlových Varech je uvedena v časopise Stráž sionská. Píše se zde, že v roce 1921 byl založen sbor s 18 členy. Další zpráva je až z roku 1933, kdy se po téměř dvaceti letech vrátil kazatel Franz Böhm. Sbor měl již 40 členů. V roce 1935 byl založen další sbor v Kynšperku se 17 členy. Byla zorganizována i nová skupina v Chebu. Všichni tito členové patřili do oblasti působení karlovarského sboru. Od roku 1933 se sbor shromažďoval k bohoslužbám v pronajaté kavárně Panorama na Vyhlídce, a to jen dopoledne. Odpoledne se pak scházeli v bytě kazatele, staršího sboru nebo jiných členů. V roce 1934 prožil karlovarský sbor vnitřní krizi, která se týkala jak víry, učení, tak i vzájemných vztahů. V důsledku toho odešlo ze sboru 16 členů a několik přátel.

3. Pomoc potřebným

Navzdory prodělaným krizím uskutečnila v létě roku 1934 na Klínovci karlovarská mládež setkání s adventistickou mládeži z Německa – Saska. Tohoto srazu pod horskou chatou se zúčastnilo asi 200 mladých lidí, šest kazatelů. Hostem byla sestra Hulda Jostová, sociální pracovnice Tabity pro práci v Evropě. Ta inspirovala mladé karlovarské adventisty pod vedením bratra Struze a bratra Höhne k tomu, že vytvořili pracovní skupinu Tabita pro sociální činnost v oblasti. Ve spolupráci s městskou organizaci Péče o mládež každoročně obdarovávala své nejnuznější spoluobčany. Například v Rotavě, tehdy nejvíce poznamenané nezaměstnanosti, uskutečnila Karlovarská Tabita vánoční nadílku pro děti z chudých rodin.

4. Nacistická diktatura

V roce 1937 odešel bratr Böhm do Tachova a na jeho místo nastoupil bratr Rudolf Fischer, který zde působil do roku 1945. Až v průběhu 2. Světové války sbor získal k bohoslužbám místnost, kterou si pronajal v domě na Hlavní třídě, naproti městskému sadu vedle řeky Teplé, kde dnes na jeho místě stojí hotel Thermal. V roce 1940-1941 se zde zaučoval kazatel Bernhard Vietze. Tomuto bratru se přihodilo v době 2. světové války, že do sboru přišel příslušník gestapa, vypůjčil si jeho Bibli a prohlédl mu v ní uschované záložky. Našel tam nějaké poznámky o přečinech fašistů vůči věřícím. Kazatel byl zatčen a byl na půl roku uvězněn v Karlových Varech. Z Radošova tak přijell bratr Heinrich Bischof, kazatel v důchodu, který vypomáhal sboru jak v kázání slova tak i v sociální službě. Sbor měl v té době asi 60 členů převážně německy mluvících.

5. Poválečné období

Po válce došlo k násilnému odsunu tří milionů Němců, což zásadně poznamenalo celé sbory adventistů v Karlových Varech a Kynšperku, kde zůstaly jen sestry Frieda a Růžena Arnoldovy. V Karlových Varech zůstala pouze rodina kazatele Fischera, Strunze a ještě další tři rodiny. Sbor měl přibližně 20 členů, a to díky nově přistěhovalým. Těmi byli sestra Kroufková s rodinou, bratr Štěpánský, sestra Větvičková, bratr Vondráček, rodina Petránkova a rodina Viktorinova. V roce1947 zde byl za přítomnosti předsedy unie církve bratra Josefa Doubravského opět zorganizován sbor, který se scházel na Koněvově ulici. Prací kazatele byl pověřen bratr Pavel Raška. Starším sboru byl zprvu bratr Petránek a později bratr Viktorin. Roku 1948 získal sbor novou místnost, bývalou výstavní síň v domě KERAK na Pavlovově ulici. Zbor se zde scházel k bohoslužbám až do roku 1952. V roce 1950 přišel do Karlových Varů absolvent Biblického semináře v Praze bratr Vladimír Kořenský a začal zde nástupní kazatelskou praxi. V asi 20 km severně vzdáleném Ostrově vznikla samostatná skupina. Scházela se u Petránkových a od roku 1952 u Viktorinových. V létech 1947 – 1959 se přes masivní komunistické pronásledování rozrostl sbor o nových 67 křtěnců, takže dosáhl maxima 106 členů. Patřili sem členové též ze Sokolova a Chebu.

6. Komunistické pronásledování

V letech 1952 – 1956 byla komunistickým státem zakázaná činnost církve. Kazatel Pavel Raška i kazatel v nástupní praxi Vladimír Kořenský byli zatčeni a uvězněni. Pokladník sboru bratr Gomola byl vyslýchán, policie mu zabavila seznam členů s adresami. Duchovní život sboru pokračoval dále, vše bylo ale jiné. Ilegální bohoslužby po domácnostech, opisování úkolů sobotní školy a modlitebních přednášek na psacích strojích přes kopírovací papíry, ruční výroba novoročních veršů, tajný poslech kázání ze zvukových záznamů. V důsledku zákazu činnosti se sbor Karlovy Vary rozdělil do skupin Sokolov,Cheb, ostrov a Karlovy Vary. Karlovarští se scházelis čtvrti Drahovice u Durákových. Tento byt sledovala tajná policie StB. Policista v civilu před domem zaznamenával kolik lidí vchází dovnitř. V různých obměnách se věřící ilegálně scházeli více než čtyři roky. Manželka uvězněného kazatele Anna Rašková měla v noci sen se dvěma mladými lidmi, mužem a ženou, a v tomto snu byla před těmito lidmi varována. Ráno o snu přemýšlela, protože ony mladé lidi nikdy předtím neviděla. Jaké bylo její překvapení, když právě tito dva odpoledne zazvonili u jejích dveří s tím, že se chtějí něco dozvědět o konci světa. Sestra díky nočnímu varování obezřetnými otázkami brzy zjistila, že mladý pár jsou pravděpodobně provokatéři komunistické policie. Rozhovor s nimi proto ukončila s tím, že jejich zájem není upřímný. U Zámečníků v Sokolově bydlel bratr Jindřich Marcolla, kazatel, překladatel, znalec řečí a teolog. Pracoval jako horník na lomu Silvestr a v ostatním čase překládal tajně knihy, úkoly, přednášky a podobně. Byl zatčen a odveden StB. Jeho příbuzní žijící v Táboře se dověděli o jeho zatčení, přijeli do vězení, ale nebylo jim umožněno se s bratrem setkat. Manželka uvězněného kazatele v nástupní praxi Marie Kořenská, která také studovala biblický seminář, zůstala sama s dvěma dětmi a těhotná. Chtěla proto odjet z města k rodičům do vnitrozemí a sbalila si již všechny věci. Vtom uslyšela hlas: „I ty chceš jít pryč?“. Vše proto zase vybalila, zůstala a zanedlouho ji navštívila mladá pokojská lázeňského sanatoria Helena Leničová z Mariánských Lázní, která její adresu získala od moravského kazatele Martínka, s nímž se setkala jako s pacientem na svém pracovišti, kde ji začal vyučovat biblickým pravdám. Podobně přišla i německá sestra Klingerová a dalších několik duší. Sestra Kořenská s nimi pokračovala ve vyučování a když se její manžel po půl roce vrátil z vězení, je tak mohl všechny pokřtít.

7. Pronásledování pro zachovávání soboty

Sobota byla vždy předmětem bojování. Doba zákazu církve byla asi nejtvrdším prubířským kamenem. I adventisté v Karlovarském kraji často museli měnit zaměstnání a většinou dělali práci, která neodpovídala jejich vzdělání nebo schopnostem. Sobota se podle možností napracovávala, měnily se směny nebo se vybírala dovolená. Mnozí byli celý rok bez dovolené, protože si ji vybrali na soboty. Sestra Leničová, nyní Podušková, pracovala kvůli volné sobotě šest dní v týdnu téměř nepřetržitě od rána až do večera. Žena karlovarského kazatele Anna Rašková nedostala kvůli svému vyznání ani práci myčky nádobí, protože její pokusy o získání zaměstnání mařila tajná policie. Rodina s otcem ve vězení proto žila z platu dcery, která pracovala jako zdravotní sestra, a z naturálních darů věřících a vyučovaných přátel, kteří přinášeli jídlo. Problémem byla školní docházka dětí. V té době se tvořily skupinky ve sborech – ti, kteří neposílají děti v sobotu do školy a ti, kteří je v sobotu do školy posílají. Mnoho členů bylo totiž právě za tuto věc režimem perzekuováno. Bratr Zámečník byl odveden na StB a bylo mu psychicky vyhrožováno, že když děti nepůjdou v sobotu do školy, tak budou úředně odebrány a převezeny na převýchovu do dětského domova. Božím vede-ním dopadla celá věc jinak a byla velkou zkušeností. V Karlových Varech podobně vyhrožoval ředitel školy manželům Durákovým. Pozval je k sobě do ředitelny, urážel jejich víru a trval na odebrání jejich dětí do dětského domova, pokud nebudou chodit v sobotu do školy. Náhle se mu udělalo zle, spadl ze židle a zemřel. Nový ředitel už se neodvážil dělat dětem Durákových jakékoli potíže kvůli sobotě. Sobotní otázka se řešila individuelně a každá rodina si musela vybojovat své místo. Některé rodiny ze strachu o ztrátu zaměstnání posílaly své děti v sobotu do školy a také tlak ze strany státní správy byl dost silný, stále se připomínalo, že vedení církve podepsalo prohlášení, že děti členů církve budou v sobotu do školy chodit. Bylo mnoho kazatelů, kteří také ztratili souhlas ke kazatelské činnosti právě z těchto důvodů. V té době ale církev rostla a omezené možnosti soustřeďovaly členy i mládež do sborů, kde byly bohaté bohoslužby.

8. Konec zákazu církve

Po skončení zákazu církve, od roku 1956 do roku 1989 se sbor začal scházet v modlitebně Církve českobratrské evangelické na Třídě jednotných odborů 33 (dnes Zahradní ulice). V roce 1959, kazatel Pavel Raška odchází do důchodu nastoupil nový kazatel Oldřich Drápal. Tam se konaly bohoslužby až do roku 1989, kdy byla otevřena vlastní modlitebna na Plzeňské ul.č.49. V roce 1964 zakoupila církev dům Na vyhlídce č.34 a kazatelem se stal bratr Jan Žurek, čerstvý absolvent bohoslovecké fakulty v Praze. V roce 1968 přišel nový kazatel Leopold Kvintus. Se sokolovskými členy zorganizoval v Sokolově veřejné evangelizační přednášky tajemníka československé unie církve Jiřího Drejnara v modlitebně Československé církve husitské. Přednášky byly hojně navštíveny a adventisté se dohodli s husitskou radou starších a jejich farářem Jiřím Bauerem na tom, že se budou v sobotu scházet v jejich budově. Z tohoto důvodu tak došlo k rozdělení sboru na Karlovy Vary a Ostrov (89 členů) a Sokolov a Cheb (28 členů). V roce 1970 se o ty nejzápadnější sbory začal starat kazatel Gustav Činčala. Roku 1976 kdy nastoupil kazatel Rudolf Reitz měl sbor Karlovy Vary 92 členů. Působil zde až do roku 1986. Roku 1986 zde začíná kazatel Miroslav Filipec, který prožil dobu rekonstrukce a přístavby nové modlitebny na Plzeňské 49. Od roku 1989 zde působil kazatel Miroslav Starý. Roku 1996 přišel do Karlových Varů z Litoměřic nový pastýř sboru kazatel Enoch Martínek s manželkou a třemi studujícími dětmi. V roce 2002 je instalován nejen kazatel, ale také hudebník a autor několika písní, srdečný člověk v jedné osobě Petr Staš s manželkou a čtyřmi dětmi. Celá rodina Stašových byla pro náš sbor velkým požehnáním. Děti kazatele ochotně sloužily ku prospěchu sboru nejen svým hudebním nadáním. Kazatel zde založil skupinu Seňority, jejímiž členkami jsou ženy důchodového věku, však mladé duchem. Od roku 2012 zde působil kazatel Luboš Čapek s manželkou. Od roku 2013 zde působil kazatel Bohuslav Zámečník. Sbor Karlovy Vary má 78 členů + děti a mládež.

3.8.2013 byl slavnostně instalován devětadvacetiletý kazatel Martin Lindtner. Do západních čech přichází po studiích hry na klasickou kytaru na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, teologie na Teologickém semináři církve adventistů na Sázavě s nástupní kazatelskou praxí ve sborech Brno-Olomoucká, Vyškov a skupině ve Slavkově u Brna. Naším přáním je, aby spolu s manželkou Michaelou a malým synkem Honzíkem prožili požehnané chvíle v našem společenství!