Free Trekk

NORMANDIE ve Francii!!! Srpen 2024.

Konečně jsme na místě! Pobřeží Normandie. Jeden z cílů naší cesty.

Nejprve ve zkratce pár historických fakt. Vylodění proběhlo dne 6.6.1944 na pěti plážích v noci při úplňku a za velkého přílivu. Jména pláží pod krycími jmény UTAH, OMAHA beach pod velením amerických vojsk, GOLD a SWORD pod velením Angličanů a na pláži JUNO, která byla v režii Kanaďanů. Ale na straně spojenců byly jednotky z Polska, Československa, Norska, Austrálie a z mnoha jiných zemí. Vylodilo se více jak 1 000 000 spojeneckých vojáků. Největší ztráty byly na OMAHA beach, kde během jednoho dne zahynulo více jak 10 000 Američanů. Tato akce byla nazývána jako den D. Byla podpořena francouzským odbojem a mnohými parašutisty, kteří v týlu Němců ničili mosty, aby bylo zabráněno přesunu německých posil na pobřeží.
Navštívili jsme městečka Lion-Sur-Mer, Ouistreham, Graye-Sur-Mer, Arromanches, Saint-Laurent-Sur-Mer, Sainte-Mrie-du-Mont... chodili po místech kde před 80-ti léty umíraly děti, aby jsme mohli žít ve svobodném světě.. Všude je spousty památníků, vlajek, na sloupech veřejného osvětlení fotky padlých vojáků. V moři jsou zbytky přemosťovacích mostů. Velmi silný emotivní zážitek to ve mně zanechalo. Asi není nutné k tomuto dalších slov.

Navštívili jsme také město Rouen, místní trhy, katedrály, městečko Le Mont-Saint-Michel, různé opatství, proběhla také degustace cidrů, prostě jsme si Normandii dokonale užili. A pak už míříme do Bretaně.

Po mírné odmlce z důvodů pracovní vytíženosti, si dovoluji uveřejnit zážitky z cesty na ostrovy TINOS a MYKONOS.
Řecké ostrovy Mykonos A TINOS
Ostrovy Mykonos, Tinos společně s ostrovy Syros, Andros a mnohými dalšími neobydlenými ostrůvky ležící v Egejském moři patřící pod souostroví Kyklady.
K zpříjemnění červnových horkých dní jsme se rozhodli koupit letenku do míst, kde panovala ještě vetší vedra a to na ostrov Mykonos v Řecku. Mykonos byl zvolen pouze jako přistávací destinace. Náš cíl byl především ostrov TINOS, jeho malebné osamělé pláže s nádherně průzračnou vodou.
Začátkem bych chtěl podotknout, že Mykonos je neskutečně předražený, turisticky velmi rušný, plný barů a hlasité muziky. O přemrštěných cenách nás přesvědčili hned místní taxikáři. Protože autobus z letiště směr centrum ujel a další jel až za dvě hodiny, využili jsme nabídku místního přepravce. Cena směr centrum, které je vzdáleno cca 4-5 km byla u všech pevná a to 40 euro.
Neváhali jsme proto oslovit další cestující, kteří přiletěli s námi, abychom podělili náklady na cestu. Rázem jsme se dostali na 8 Euro osoba, což už byla cena přijatelná, i když trvala cca 6 minut.
Vyrazili jsme odpoledne 25.6. z Vídně směr Mykonos, kde jsme měli hned v přístavu zajištěno na jednu noc ubytování. Večer, který nás na Mykonosu čekal, jsme měli vyhrazený na průzkum starého města (chora) s plánovanou zastávkou na nějakou dobrou večeří v řeckém stylu. Tedy tzatziki, nějaké dobré jehněčí mleté maso, řecký salát, řecký sýr a doplněno nějakým pěkným řeckým vínem podávaném pro nás v nezvyklé, ale zde asi typické kovové nádobě . Proběhlo vše, jak jsme si naplánovali a už jsme se těšili na ranní rozbřesk a s tím spojený přesun obřím trajektem na klidný Tinos, pryč z šíleného, turisticky přeplněného Mykonosu.
Ráno jsme prvním trajektem za 10 Euro / osoba, odpluli na 40 -ti minutovou plavbu směr TINOS. Připluli jsme akorát, když místní pekař otvíral svou malou pekárničku a tak zahájili den čerstvým pečivem a pravou řeckou kávou.
Pro většinu Řeků je tento ostrov významný jako nejsvatější poutní místo v celém Řecku. Tinos je označován jako posvátný ostrov pro katolíky právě díky kostelu PANAGIAEVANGELISTRIA - Zvěstování Panny Marie, ke kterému se mnozí věřící dostávají po kolenou, speciálně vyhrazenou cestičkou. Směřují do kostela za posvátnou zlatou ikonou Megalochori, která má prý uzdravující účinky. Takže po ranní kávičce jsme se vypravili do mírného kopce na průzkum tohoto významného poutního místa. Je to velmi krásný kostel a nikdo by toto místo neměl vynechat. Panuje zde zvláštní duchovní atmosféra. Tento kostel je postaven celý z mramoru, který se mimo jiné na Tinosu těží.
Až poté jsme vyrazili do místní půjčovny VIDALIS vypůjčit si skútr. Trochu jsem váhal jestli přece jenom nepůjčit auto, protože panovalo velmi větrné počasí. Nakonec ale zvítězila ekonomika. Půjčovné na den stálo 20 Euro, kdežto auto začínalo od 50 Euro na den.
Po kontrole skútru jsme vyrazili směr k našemu domečku, kde jsme měli ubytování na další dvě noci. Bydleli jsme v překrásném prázdninovém domku ve vesnici Kheros, hodnoceno na Bookingu 9,8, za 128 Euro za dvě noci. Chtěli jsme strategické místo někde uprostřed ostrova, abychom mohli podnikat výlety na všechny strany. Tinos jsme projezdili křížem krážem, navštívili jsme městečka nebo spíše vesničky, prošmejdili všechny možné místní taverničky, relaxovali na osamocených plážích.
Postupně jsme za tyto dva dny navštívili ARNADAS, AGAPI, VOLAX, PANORMOS, KALIVIA, PIRGOS a jiné vesničky. Nejlepší pláž byla na severovýchodě LIVADA, kde vám ovšem v půjčovně nedoporučili vyrazit, že tam je už nevhodná cesta pro skútr. Prý jen s autem 4x4. Vydali jsme se tam přece jenom s naším skútrem a s opatrnosti se tam dá úplně v pohodě dojet. Pláž je osamocená, s nádhernými velkými kameny a během našeho pobytu na ní, tam bylo celkem 8 lidí. Tedy čtyři páry. Voda průzračná. Doporučuji. Po celou dobu cestování bylo poměrně velmi větrno a to bylo na skútru asi nejvíce nebezpečné. Vítr byl nárazy tak silný, že jsem se skutečně bál, aby nás to neodfouklo. Místy to velmi s námi velmi škubalo, tedy doporučuji zvážit každému individuální zkušenosti s jízdou ve větru. Určitě nepůjčovat skútr s obsahem 50, ale 120 ccm. Může se vám klidně stát, že prostě prudší kopec nevyjedete. Na poslední třetí noc na Tinosu jsme se přesunuli do hlavního města ostrova se stejnojmenným názvem Tinos, kde jsme svůj pobyt zakončili v místí taverně skvělou řeckou večeří.
TINOS mohu všem cestovatelům vřele doporučit!!!

ohromující ostrov LA PALMA - Kanárské ostrovy

Ostrov vulkanického původu nacházející se v Atlantiku s hlavním městem Santa Cruz de La Palma, je pátým největším kanárským ostrovem. Ostrov je velmi hornatý, přitom nabízí hluboké pralesy a OBSERVATOŘ s nejkrásnějším pozorováním hvězd v Evropě. Hvězdárna se nachází na nejvyšším místě ostrova Roque de los Muchachos, který je vysoký 2426 m. V okolí je rozmístěno mnoho obrovských dalekohledů k pozorování oblohy.
La Palma je ostrov stále vulkanicky činný a možná si ještě nyní vybavíte záběry z televize v roce 2021, kdy se tryskající láva valila z hrdla kráteru. Erupce sopky CUMBRE VIEJA trvaly skoro 90 dní a láva z ní zničila více jak 2900 domů, mnoho silnic a banánových plantáží, vyhnala z domů více jak 7000 lidí. Skoro 3 roky po erupci stále z nitra sopky vychází kouř a okolí nese následky dodnes.
Jediným přímým spojem z ČR jsou lety se SMART WINGS, které jsou aktivní od roku 2024.
Pokud letíte s jinou leteckou společností, pak je nutné přestoupit třeba na Tenerife nebo na Gran Canaria.
Tak jsme to také udělali i my. Letěli jsme s RyanAIR z Vídně na Tenerife Jih a pak jsme přestoupili směr LA PALMA, kdy jsme využili spojení místní leteckou společností CANARY FLY. Odlet byl ovšem z Tenerife sever, kam jsme se pohodlně a jednoduše přesunuli autobusem. Cesta trvá celkem 40 minut. Dopravu mezi letišti zajišťujeme busem číslo 20 z nástupiště 39. Zastávky autobusů jsou přímo před letištěm. Cena dopravy mezi letišti stojí 10 euro.
Další leteckou společností, která zde provozuje vnitrostátní lety je BINTER . Z důvodu lepší ceny se rozhodujeme pro Canary Fly.
Ještě před odletem z letiště Tenerife NORTH relaxujeme v letištním salónku, který má k mému překvapení velmi slušnou úroveň.
Na ostrově La Palma se plánujeme zdržet celé 4 dny. Na letišti máme objednané auto přes Karolínu a Libora z La Palma . Vždy je lepší objednávat auta dlouho dopředu, protože jakmile se váš odlet blíží, ceny půjčoven stoupají, ale to nebyl náš případ.
Tak pojďme na to a vychutnejte si společně se mnou putování ostrovem LA PALMA.
Je 2.4.2024 a naše expedice může začít. Je to takový dlouhý cestovní den, který začíná už skvělou snídaní ve vídeňském lounge salonku v 5,00 ráno. Vajíčka, velký výběr salámků, sýrů, pečiva, přes dobroty jako štrůdl nebo brownie, kávičky a nealko nápoje, je skvělý start. Jak se říká, kvalitní snídaně je základ. Pak nás čeká 5,5 hodinový let na ostrov Tenerife.
Po přistání na letiště Tenerife Jih se přesouváme autobusem na sever ostrova rovnou do centra hlavního města Tenerife SANTA CRUZ, kde máme k dispozici 2 hodiny na relaxaci po dlouhém letu. Prohlížíme si centrum hlavního města Tenerife. Navštěvujeme Auditorium de Tenerife, futuristicku moderní stavbu s velkou koncertní síní otevřenou v roce 2003. Leží na břehu Atlantického oceánu a svou monumentalitou převyšuje všechny okolní budovy. Zkoušíme první náš TAPAS v nedaleké malé restauraci. Posléze se vracíme autobusem z centra na letiště NORD. Cesta stojí 2 eura a trvá ani ne 20 minut. Skvělý letištní salonek v Tenerife Nord je příjemnou předehrou na let na konečnou destinaci La PALMA, který trvá cca 30 minut. Cena našich letenek z Tenerife Nord na La Palmu a zpět je 1650 Kč/osoba.
Vyzvedáváme auto od výše zmíněného páru Čechů, kteří zde žijí a přesouváme se do PUNTANELY. Je to malá vesnice nedaleko hlavního města SANTA CRUZ de LA PALMA. Ubytování máme v domečku, kde máme celý apartmán Isla Encantada s překrásným výhledem na oceán, kráter vyhaslého vulkánu, přistávací dráhu i celé hlavní město La Palmy, pouze pro sebe. Z oceánu se navíc každý den noří silueta Pico del Teide, nejvyšší hory Kanárských ostrovů, která se nachází na nedalekém ostrově TENERIFE. Vše máme jako na dlani. S tímto pohledem pro nás začíná a končí tady každý den.... a připomíná nám náš několikaletý sen. Podaří se nám za pár dnů vystoupit až na vrchol? Z myšlenek se vracíme do přítomnosti a náš dlouhý cestovní den zakončujeme na terase u sklenky místínho skvělého vína, pohledem na Teide, které nás teprve čeká....
3.4. 2024
Jdeme si užít PALMU! Stejně jako včera večer, tak i dnes při východu slunce náš pohled spočine na majestátním Teide. Hned po snídáni vyrážíme na trek do vavřínových lesů Los Tilos. Bohužel cestou tam se dozvídáme, že kvůli sesuvům půdy je vstup uzavřen. Měníme plány a jdeme krásný zahřívací trek z Barloventa do Gallegos a zpět. Cestou si užíváme pohledy na krajinu, oceán, ale hlavně na místní flóru. Poprvé v životě vidíme, jak rostou avokáda. Fotím si opuncie, mohutné borovice a především velmi vzácné endemické stromy vyskytující se především na Tenerife, La Palmě a Madeiře, tak zvané DRAGON TREE! Ušli jsme krásných 12,5 km za celkem slunného počasí, tekže se nemůžeme dočkat, až se vykoupeme v Atlantiku. Sjíždíme k překrásnému přírodnímu a přesto bezpečnému koupání v oceánu v La FAJANA. Jsou to krásně upravené bázénky, které chrání plavce před proudy a velkými vlnami Atlantiku. Večer zakončujeme prohlídkou hlavního města Santa Cruz de La Palma. Město se vyznačuje především všude přítomnými starými dřevěnými balkóny.
4.4.
Dnes vyrážíme na nejvyšší horu ostrova Roque de los Muchachos měřící 2426m. Cesta plná serpentin nám až na vrchol zabrala 40 minut. Nahoře je malé parkoviště, odkud se dá jít několik treků. Krajina je velmi syrová a fascinuje nás síla přírody, kdy si flóra proráží svou cestu k životu vulkanickou půdou. Jdeme asi kilometr na vyhlídu, podívat se na v dálce doutnající sopku CUMBRE VIEJA. V pozadí vidíme kouř, z mlhy vystupují blízké ostrovy TENERIFE, LA GOMERA a EL HIERO. Vše máme jako na dlani, je to ohromující moment. Potom se vracíme a obdivujeme observatoře níže. Jsou zde jedny z největších dalekohledů na světě. Říká se, že je to nejlepší místo v Evropě na pozorování noční oblohy plné hvězd. Tak třeba někdy příště... :-)
Pak se vydáváme na západní pobřeží , projíždíme překrásnou vinařskou oblastí Punta Grande. Intuitivně zastavujeme na malém parkovišti u cesty a vyrážíme na asi 10 km pohodovou procházku lesem, který je částečně spálený z předloňských požárů. Je zajímavé pozorovat, jak ze spálených kmenů borovic, vyrůstají nové výhonky života. Míjeli jsme keře levandulí, stromy mandloní, stromy citrusů. Naprostá pohodová procházka v oblasti Puntagorda. Poté následovala zasloužena koupačka na překrásné pláži Cam. de Puerto de Puntagorda, ke které je nutné sestoupit po několika schodech.
Cestou nazpět jsme projížděli oblastí Los Lianos, kde v roce 2021 proběhla erupce sopky. Viděli jsme hrdlo nově vzniklé sopky Tajogaite, vzniklé erupcí, z které stále vycházel kouř. Večer jsme opět obdivovali západ slunce z terasy našeho ubytování v Puntanela.
5.5.
Ráno opouštíme naše ubytování a směřujeme na úplný jih ostrova La Palma do Los Canarios do penziónu Los Volcanes, kde strávíme poslední noc před odletem na Tenerife.
Jdeme navštívit Vulkán San Antoniho, kde se platí malý vstup asi 5 euro. Cena vstupu zahrnuje parkovaní a návštěvu expozice, která podrobně mapuje erupci sopky v roce 2021. Pak jedeme k majáku Fuencaliente, ale hlavně jedeme na solná pole ve FUENCALIENTE. Je zde několik nádrží (SALINY) se solí, kde se tradičním způsobem získává sůl odpařováním mořské vody. Je zde velmi příjemná kavárna i restaurace a malý obchůdek, kde si můžete zakoupit suvenýry. Krásně fotogenická oblast, kterou určitě nesmíte vynechat. Následuje další přesun na nedalekou pláž. Jsou zde takové přírodní jezírka vytvořené lávou. Musí se jít asi 5 minut od silnice pěšky, ale koupání v průzračné teplé vodě stojí za to. Celá tato oblast na jihu je mimochodem poseta plantážemi banánovníků. Večer uleháme celkem unaveni v průměrném penzionu Los Volcanos s myšlenkami na náš poslední den na ostrově.
6.5.
Dnes odpoledne odlítáme zpět na Tenerife, abychom si splnili náš sen a vystoupili na nejvyšší bod celého Španělska, na dominantní Pico de Teide vysoké 3715 metrů.
Ale ještě máme v plánu navštívit oblast EL Paso, kde je nutné udělat si rezervaci v informačním centru z důvodů nedostatku parkovacích míst. Tu máme zařízenou z předešlého dne, tak nás bez problému pouští bránou a my stoupáme asi 15 minut serpentínami k parkovišti. Pak následuje asi 2 km okruh s vyhlídkami na okolní krajinu. Následuje poslední zastavení na pobřeží Calle Malpaises v malé osadě s jednou restaurací a krásnými prázdninovými domečky. Objeli jsme skoro celý ostrov dokola a mohu LA PALMU na Kanárech maximálně doporučit.
Děkujeme Liborovi Tomkovi a Karolíně, kteří na la Palmě trvale žijí, za zajištění a půjčení auta

RHODOS. Další "víkendovka za hubičku" proběhla na řeckém ostrově Rhodos. V sobotu večer tam a v úterý večer zpět. I tak to ale stálo za to, byť to nebyly ani tři plné dny.

Začalo to vlastně vzpomínkami na mé předešlé návštěvy Řecka, uvědomění si, že už je to pěkných pár let, co jsem byl v Řecku naposled a skončilo to pořádnou chutí na pravý řecký sýr a vynikající tzatziki. A bylo rozhodnuto, zaletíme si na nějaký řecký ostrov. A tak po mé předešlé návštěvě Lefkády, Lesbosu a Limnosu začalo nové hledání letenek směr Řecko.
První zjištění bylo, že WizzAir i Ryanair mají sice spousty nabídek na řecké ostrovy, ale lety byly vypsané až od června a tak se nabídka možností rychle scvrkla na ostrov Corfu nebo Rhodos. A protože termíny a ceny byly jednoznačně lepší u Rhodosu, koupily se letenky právě tam.
Letenky jsem pořídil za 2000 Kč na osobu z Prahy od soboty 11.5. do úterý 14.5. Rozhodl hlavně odlet z Prahy, že se nikam nemusím "vláčet".
Když odlétám z Prahy, tak většinou jedu na letiště autem a nechám ho zaparkované v nejbližší vesnici a odtud jedu za hubičku nějakým taxíkem. Tentokrát jsem zaparkoval u jednoho penzionu v Kněževsi a za 150 Kč se nechal dopravit na letiště.
Takže když už jsme měli letenky, okamžitě jsem si zajistil půjčení skútru u společnosti Moto center rent a moto a mohlo se balit. Pán z půjčovny byl velmi ochotný, čekal nás po našem příletu hned u východu. Formality byly vyřízené během 10 minut a mohlo se vyrazit na ubytování, které zajistila Marcelka, má spolucestovatelka a partnerka zároveň. Cena půjčení skútru na 3 dny s kompletním pojištěním byla 60 euro. Jen pro zajímavost cena auta se pohybuje od 50 euro za den. Neměli jsme v plánu nějaké velké ježdění, přijeli jsme si to užít, nikam nespěchat, výborně se najíst a skútr na krátké popojíždění byl nejlepší volba.

Po přistání na letišti na Rhodu, které se nachází na severu ostrova ve městě Paradeisi, jsme zamířili na naše neuvěřitelně krásné ubytování v malé útulné osadě Petronas, které bylo asi 1km od městečka Stegna, v kopcích s úžasným výhledem na moře. Měli jsme pro sebe celý domeček s krásnou zahradou, výhledem a hned vedle byla příjemná rodinná taverna. Na skútru cca 40 minut z letiště. Majitelka apartmánu nám dokonce nakoupila potraviny na snídani. Nechala v lednici sýry, vajíčka, šunku, pomeranče, vodu a Marci si pochutnala domácím velikončním cukroví. Oba jsme mimořádně ocenili karafu ouza.
Ráno po snídani jsme jeli prozkoumat městečko Stegna a poté zakotvili na překrásné "tajné" malé pláži v zátoce. Tam jsme si užili 2 hodiny relaxu a plavání v neskutečně průzračné vodě Egejského moře. Odpoledne jsme vyrazili do překrásného města Lindos, kde jsme zůstali téměř do západu slunce a vychutnali si řecké meze a skleničku vína na střeše sympatické restaurace s výhledem na Akropoli .

Druhý den našeho pobytu jsme po snídani a nezbytném lenošení se spřátelenýma kočičkami na terase našeho domečku, vyrazili na průzkum několika vyhlášených pláží, abychom sami mohli porovnat recenze z internetu.
Nejprve jsme dorazili na pláž Anthony Quinn. Je nutné z parkoviště sestoupit pár schodů. Pláž je kamenitá, úzká a v sezoně musí být dost přeplněná. I teď v polovině května na mě moc velký dojem neudělala. Nahoře u parkoviště je restaurace, která je celkem předražená a těží ze zájmu turistů o tuto pláž proslavenou Anthonym . Pokračovali jsme na pláž Traganou beach, která byla od této pláže vzdálena asi 5km. Dorazili jsme sem kolem páté hodiny odpoledne, takže pláž už byla z větší části vylidněná, ale o to bylo koupání a relaxace příjemnější. Pláž je pokrytá drobnými kamínky, takže i ležení na ručníku je zde celkem v pohodě. Jeden konec pláže uzavírá překrásná jeskyně. Velmi mne zaujala neskutečná barva moře, se všemi odstíny modrotyrkysové.
Poslední den našeho pobytu jsme vyrazili na snídani do města Archangelos, vzdáleného asi 5 km od našeho ubytování. Dali jsme si pravou řeckou kávu a jeli jsme zpět rychle zabalit pár naších věcí.
Ve 12,00 jsme museli opustit "ubytko" a tak jsme vyrazili směr hlavní město Rhodu. Cestou jsme se zastavili ještě na písčité pláži Tsambika beach, kde jsme si užili další koupaní a jak by řekli Italové, "dolce far niente". Pláž je opravdu dlouhá, dokonce se tady můžete prohánět na koni :-) a jsou zde také sprchy.
Poté jsme vyrazili do lázní Thermes Kallithea, kde se platí vstup 5 euro. Ten den byla v lázních svatba, tak asi proto byl vstup pouze 3 eura. Lázně krásné, plážička velmi útulná, ale jinak celkem zklamání. Restaurace zavřená a hlavně co mi vadilo nejvíce, že byly nefunkční sprchy. Zřejmě pro ně ještě nezačala sezona. Pak už následoval přejezd do hlavního města na krátkou prohlídku centra spojenu s nezbytnou závěrečnou pravou řeckou večeří. Je to nádherné historické město, které je chráněné kolem dokola masivními hradbami. Neměli jsme už mnoho času, tak jsme navštívili část starého města, vystoupili na Hodinovou věž Roloi, kde byl krásný panoramatický výhled na Palác velmistrů a na blízké minarety. Prošli jsme zrekonstruovanou Ulici rytířů a spěchali hledat svůj skútr, abychom ho stihli na letišti odevzdat, ale hlavně abychom byli včas na odlet našeho letadla. Příště si na toto město, které je od roku 1988 na seznamu světového dědictví Unesco, musíme vyhradit určitě více času.

Spící sopka PICO de TEIDE 3 715 m je nejvyšší hora celého Španělska. Zde krátký popis našeho výstupu s Marcella Duda.

Výstup na nejvyšší španělskou horu Teide řada z vás již absolvovala třeba v rámci přechodu ostrova Tenerife nebo jako já s Marci jako jednorázový výstup na jeho vrchol a sestup pěkně po svých dolů.
Pico del Teide zjednodušeně TEIDE se nachází na Kanárských ostrovech na ostrově Tenerife, který je součástí Španělska. Jedná se tedy o nejvyšší horu Kanárských ostrovů a zároveň také celého Španělského království.
Když jsme byli na ostrově LA PALMA, tak jsme pozorovali fascinující vrchol vystupující z mraků každé ráno i večer při západu slunce. Každý den při východu slunce nás špička této nádherné hory vykukující z oblak lákala k její zdolání.
Na Teide vede několik cest, dokonce tam jezdí i lanovka, díky které se tento vrchol pro mnohé stal snadno dostupný a někdy to může být i dost masové. Proto je nutné předem si oficiálně vyřídit povolení na výstup. Denně je povoleno 160 permitů pro výstup na nejvyšší bod tohoto spícího giganta. Pico de Teide je vidět skoro z každého místa ostrova a také ze sousedních blízkých ostrovů. Bohužel nevýhodou vyřizování permitů předem je pochopitelně počasí. Pokud je silný vítr, lanovka jednoduše nevyjede nebo pokud je okolí zahaleno v mlze, vy máte prostě smůlu a váš předem domluvený permit propadne. Permit lze vyřídit zdarma.
Permit jsem si několik týdnů předem vzhledem k počasí také nevyřizoval a naplánoval výstup tak, abychom se vyhnuli hlídce národního parku, která přijíždí první lanovkou a zmizí někdy kolem páté odpoledne, kdy má lanová dráha zavírací hodiny.
To znamená jeden den vyjít odpoledne na chatu a druhý den brzy ráno vpřed spuštěním lanovky vyběhnout na vrchol, abychom stihli fascinující východ slunce.
V den našeho stoupání k bivakovací chatě byl tak silný vítr, že lanovka tyto dny stejně nejezdila. Takže pro nás značka ideál, žádní "lanovkoví" turisté. Využití lanovky pro nás stejně nepřicházelo absolutně v úvahu. A tak jako většina správných českých horalů jsme vyrazili na vrchol pěkně po svých, abychom viděli západ slunce při stoupání na bivak ALTAVISTA.
Jak jsem již psal, na vrchol vede několik náročných cest. Vzhledem k délce výstupu a převýšení, není tento vrchol vůbec zadarmo. Naopak. Pokud jsou nad vámi sluneční paprsky, energie rychle ubývá. Je nutné sebou mít celkem dost vody, protože voda cestou prostě není a k tomu nutná výbava na spaní v chladném počasí v noci. Spacák, karimatka, nějaké teplé oblečení, jídlo, dostatek vody. Prostě jak se říká jít to na "těžko"
My jsme vyrazili od informačního centra El PORTILLA z nadmořské výšky 1980m n.m mírným stoupáním po prašné sopečné cestě podél hory Montaňa Blanca směr bivakovací chata ALTAVISTA. Věděli jsme, že je tam pouze 6 míst na spaní s matracemi. Věděli jsme také, že ten kdo příide první, ten spí v posteli, ostatní třeba na zemi chaty a ti poslední jednoduše venku, kde silně fouká a teploty se mohou v noci pohybovat i pod bodem mrazu. Byli jsme připraveni na jakoukoliv varíantu. Když bude chata obsazena, zůstaneme venku, proto jsme sebou měli i karimatky. Ale představovat jsem si to jednoduše nechtěl, že po 6 hodinách chůze, budu bivakovat v tom větru pod širým nebem. Proto jsem doufal, že budeme mít kliku a zbyde na nás postel.
Když jsme stoupali posledním zdlouhavým a docela náročným úsekem na chatu, měli jsme od sestupujících českých kolegů informace, že chatu už okupují dva Češi. Tento úsek pod chatou je 2,5 km dlouhý a velmi strmý. Zrovna tady se začíná projevovat náročné stoupání v kombinaci s rychle narůstající nadmořskou výškou a únavou. Lezeme z posledních sil a modlíme se, aby byl bivak ještě volný.
Dorážíme do nadmořské výšky 3300 metrů nad mořem a můžeme si zakřičet "sláva". Altavista má v době našeho příchodu 3 nocležníky, navíc všichni jsou to krajani, takže na šestičlenné chatce je nás 5 Čechů.
Venku neskutečně fouká, stěží zavíráme vrzající dveře a uléháme. Snažím se pomalu doplňovat tekutiny. Aklimatizace je v mém případě naprosto v pořádku. I když cestou na chatu se mi v posledním kilometru trochu motaly nohy. Snažím se usnout a přemýšlím nad zítřejším výstupem, abychom tam dorazili včas na východ slunce. Bohužel do chaty se neustále někdo dobývá. Soucítím se všemi, ale jsem neskutečně šťastný, že jsem ve svém spacáku v teple chaty. Nad ránem usínám a už se těším, až budu na vrcholu Teide. Jsem si jistý, že to s Marcelkou určitě zvládneme. Ráno vyrážíme po šesté hodině. Dáváme si rezervu a vím, že do horní stanice lanovky dorazíme kolem sedmé a pak ještě maximálně půl hodiny na vrchol. Zde spousty "lanovkových turistů" svou pouť na vrchol teprve začíná. Jsem na nás pyšný, hlavně na Marci, že si to pěkně odmakala až sem a teším se na společné chviličky na topu.
Od lanovky nám to trvalo skutečně necelých 30 minut. Na vrcholu jsme si našli místečko, kde alespoň trochu nefoukalo a pozorovali jsme mlčky a spokojeně východ slunce. Ta námaha ale stála za to. Asi po 20 minutách rozjímání na nejvyšším bodě Španělska zahajujeme sestup. U bivakovací chaty dáme svačinku a pak už sestupujeme dolů k autu. Sestup se neskutečně táhne. Těším se na nějaké dobré kafíčko a až odpoledne spláchneme náš pot ve vlnách oceánu.

Závěrečná rekapitulace:
náš výchozí bod - info centrum El PORTILLO v 1980m n.m.
trasa z parkoviště na bivakovací chatu Altavista - 12 km
tempo na pohodu na bivak - 4,05 hod
převýšení 1745 m
vzdálenost od chaty Altavista na vrchol 1,5 km, čas 1,5 hod
nejobtížnější úsek je asi 2 km strmé stoupání k bivakovací chatě Altavista.

Horám a cestování ZDAR :-)

TENERIFE 🇪🇸⛰️🌅 a trek Masca (vánoce 2021)

Tenerife a jeho nezapomenutelný trek v malebné vesničce Masca.
Soutěska Barranco de Masca je pro každého správného cestovatele na ostrově TENERIFE jedním z hlavních a prvořadých cílů. Horská velice útulná vesnička Masca se nachází ve výšce 612 m n.m. na severozápadě kanárského ostrova Tenerife nedaleko městečka Santiago del Teide.
A už samotná cesta do vesnice je neskutečným zážitkem. Cesta ze Santiaga del Teide do Mascy je protkána neskutečně úzkými serpentínami, kde na mnoha místech je skutečně prostor pouze na jedno auto. Z JEDNÉ STRANY JSOU VYSOKÉ SKÁLY A Z DRUHÉ STRANY SILNIČKU OBKLOPUJÍ NESKUTEČNÉ SRÁZY A DECHBEROUCÍ VÝHLEDY NA OCEÁN.
Když dorazíte do Mascy uvidíte ze silnice maličkou vesničku zasazenou do rokliny, kterou obklopují ostré horské štíty.
Hlavním cílem většiny cestovatelů je unikátní trek, který si dopředu musíte rezervovat, jelikož tato trasa není denně otevřená. Záleží na počasí a pokud místní guide rozhodne, že cesta by mohla být kluzká, brány treku se jednoduše neotevřou. Trek začíná dopoledne a je pro určitý počet osob, trek je zdarma. Trek je asi 4,2km dlouhý a sestupujete z centrálního nástupiště u informačního centra směrem k moři. Sestupujete mezi vysokými skalisky úzkou a někdy velmi kluzkou cestou do hlubokého údolí až na pláž.
Trasa je dost kamenitá, proto doporučují pevnou, kvalitní obuv.
Na pláži se dá i vykoupat, pokud Vám to moře dovolí. Je to nádherné osvěžení po té první půlce treku.

Po nezbytném odpočinku a doplnění tekutin, následuje cesta zpět, která je o poznání náročnější. Jednak je celá cesta do kopce, ale místy Vás spalují ostré paprsky odpoledního slunce.
Naštěstí na konci treku na Vás čekají místní delikatesy v otevřených bistrech a restauracích.
Rezervaci si provedete na oficiálních stránkách zde www.caminobarrancodemasca.com
V masce jsme zůstali přes noc. Ubytovali jsme se v jednom z mnoha domečků, který pokoje nabízí. Večer jsme si vychutnávali vyhlášený západ slunce nad Atlantikem.
Posuďte sami.

Cestování za hubičku, tentokráte do regionu Apulie na jihu Itálie a jeho okolí.
MATERA, Polignano a Mare v 🇮🇹 jsou překrásné. Níže podrobný popis mé cesty.

Naskytla se možnost nákupu letenek za hubičku do města Bari z Vídně a tak jsem neváhal a využil jsem toho. Letenka z Vídně do Bari stála 15 euro, tedy přibližně 375 Kč. A proto, že jsem o Bari a jeho okolí slyšel jen pozitivní věci, ihned jsem letenku zakoupil u společnosti Ryanair. Až po zakoupení jsem začal plánovat, co za ty necelé tři dny stihnu. Přiletěl jsem v sobotu odpoledne a odlet zpět do Prahy byl v pondělí 18.50 s tím, že 20.50 je to v Praze. Letenka z Bari do Prahy stála 440 Kč. Celkem tedy za letenky Víden-Bari a Bari-Praha jsem zaplatil 815 Kč.
A tak jsem se vypravil z Uherského Hradiště do Vídně na letiště. Po krátké procházce Vídni, jsem se z hlavního vídeňského vlakového nádraží vypravil na letiště. Z nádraží na letiště to jezdí v pravidelných intervalech 2x za hodinu jednosměrná jízdenka stojí 4 euro, ale je nutné počítat, že vlak může mít zpoždění. Letiště ve Vídni miluji a to z důvodu toho nejlepšího letištního salónku jaký znám. Rád tam trávím čas třeba i 3 hodiny před odletem. Je možné tam využít sprchy a neomezenou konzumaci všelijakých dobrot, nápojů, studené i teplé kuchyně, piva, vína atd..
A až ve vídeňském salónku jsem teprve začal plánovat co stihnu v Bari a hlavně jeho okolí navštívit.
Našel jsem si výhodnou půjčovnu aut, ubytování v celkém levném hotelu asi 1 km od centra a naplánoval návštěvu měst MATERA, MONOPOLI, POLIGNANO di MARE a překrásného městečka ALBEROBELA vše maximálně v dojezdu do 1 hodiny od Bari.
Po příletu a půjčení auta jsem se celkem jednodušše dopravil autem do hotelu. Kde jsem v okolí i snadno zaparkoval (byla to spíše náhoda). Po sprše a krátké aklimatizaci v posteli jsem se vypravil do večerního města Bari a jeho spletitých uliček. Protože byl leden, bylo k večeru celkem chladno a na nějaké vysedávání v místních kavárnách a barech to moc nebylo. Prolítnul jsem kolem katedrály, místní úzké uličky, kde místní ženy ve svých domech vyrábějí a připravují těstoviny zvané " orecchiette" a nabízí je k prodeji. Tento druh těstovin v překladu do češtiny "ouška" jsou pro Apulii typické.
Ráno jsem se vypravil na výlet a průzkum okolí Bari dle původního plánu MATERA, Monopoli, Polignano di Mare a především Alberobello.

MATERA
Toto překrásné městečko leží těsně za hranicemi regionu Apulie v regionu Basilicata, ale absolutně ho nesmíte vynechat ze svého itineráře. Je to jedním slovem SKVOST!!!
Matera je na první dojem působivá a přitažlivá a zároveň je velmi tajemná a vzrušující. Je to neskutečný labyrint z kamenných domů, strmých schodišť a úzkých uliček, kde jsou vkusně zabudované kavárny a malé bary volající k odpočinku.
Část Sassi di Matera ve volném překladu Kameny Matery, je plná jeskyní, ve kterých se ještě nedávno žilo.
Toto působivé městečko je lákadlem pro filmaře. Natáčelo se tu mučení Krista s Melem Gibsonem a dalších filmů a filmových scén. Místní prostředí je naprosto jedinečné, fascinující, svébytné a rozhodně nezapomenutelné. Obydlí ve skále, kde se donedávna žilo filmaře magicky přitahuje! Kdysi obydlené město, je tudíž jedním z nejstarších měst na světě. Své domy si tu místní obyvatelé tesali přímo do skály. Postupem času se město rozrůstalo, do skály se tesaly nejen domy, ale i kostely.

MONOPOLI
Monopoli je z větší části typické italské městečko u moře a pyšní se nádherným historickým centrem s památkami. Na jeho návštěvu vám budou stačit maximálně dvě hodinky. Objevování a toulání různých zákoutí určitě proložte návštěvou nějaké kavárny s místními specialitami.
Navštivte katedrálu Madonna della Madia – zdaleka nejviditelnější a největší památka. Dominantou katedrály i celého Monopoli je její zvonice sahající do výšky 61 metrů. Za návštěvu určitě stojí i bohatě zdobený barokní interiér, vstup je zdarma. Dále zde objevíte Castello Carlo V., který je na nábřeží a brání monopolský přístav. Castello di Santo Stefano tento hrad sv. Štěpána patří k nejzachovalejším památkám.

POLIGNANO di MARE
Polignano a Mare je menší město v italském kraji Apulie, kde se velmi snadno a rychle ztratíte. Proto velmi doporučuji, vyfotit sí místo a jméno ulice, kde zaparkujete Vaše auto. Město leží na pobřeží Jaderského moře a je vzdálené od Bari nějakých 40 km.
Městečko se těší stále vzrůstající oblibě. V neděli sem míří lidé za sluněním na útesech nebo aby si jen tak odpočinuli při pohledu na vlny tříštící se o skály. Pokud nemáte vlastní auto, nejsnáze se sem z Bari dostanete vlakem. Pokud chcete zažít něco neobvyklého, navštivte jeskynní restauraci otevřenou pouze v sezóně od května do října. Doporučuji předem zarervovat místo. Je posazená vysoko nad tříštícími se vlnami moře. V restauraci se připravují především čerstvá jídla z plodů moře, ryb, dalších italských lahůdek. Restaurace se nachází u hotelu Grotta Palazzese ve staré části města.
Velmi proslulá pláž Lama monachile je sice nádherně zasazená do skal, ale v létě je brutálně přeplněná. Takže žádnou velkou romantiku nečekejte.
Nedaleko Polignano a mare se nachází Torre a mare,které určitě také stojí za návštěvu.

ALBEROBELLO
Mou poslední zastávkou před odletem bylo trolí městečko Alberobello. Je to neobyčejné italské město, které vás zaujme na první pohled, díky své svébytné architektuře a zvláštním obydlím, tzv. Trulli. Tyto domečky slouží dnes k ubytování, nebo jsou zde vkusně zasazené restaurace, vinárny a různé obchůdky, kde si můžete zakoupit místní suvenýry. Přezdívá se mu také bílé městečko. Díky těmto unikátním stavbám je zapsané na seznamu UNESCO.
Pokud budete na návštěvě regionu Pulia, tak Alberobello je skutečně tak atypické italské město, že ho nemůžete vynechat!