Mgr. Alžběta Michalčíková, klinický psycholog, psychoterapie

Tak ať se v tom roce 2023 držíte hezky vzpříma,
nic s Vámi nekymácí, hřeje Vás nejen čepice
a máte úsměv na tváři.

PF 2023
AM

Vím a zažívám, že pomáhá opravdu obrovské množství lidí. Někdy mě to dojímá, někdy baví, někdy těší.
My Češi jsme tak trochu Usain Bolt. Moc bych si přála, aby zbyla síla a vůle nabízet pomoc i za další týdny a měsíce.
Vono to totiž asi nebude tak krátká trať...
Tak nám všem držím palce a třeba se bude hodit, co pomáhá.
💙💛

V nenormální situacích je totiž normální chovat se nenormálně

Někdo se stabilizuje aktivitou, někdo potřebuje o všem mluvit, někdo potřebuje zklidnění osamotě, někdo mlčí, někdo pláče, někdo řve. Nebuďte na sebe a své blízké přehnaně nároční.

Mnozí z vás jsou paralyzovaní, najednou vám nedává smysl vaše práce, věci, které měli dřív hodnotu, se zdají být malicherné... v kontextu války a ohrožení se mohou naše priority natolik rozbít, že cítíme bolestivou bezmoc a postrádáme smysl. Setkala jsem se i s pocity studu a viny mít radost a smát se, když je válka, když se mámy a děti loučí na hranicích a tátové jdou bojovat, když Rusko bombarduje Ukrajinu několik set kilometrů od nás, když tisíce lidí nemá střechu nad hlavou a neví, co bude...
Nebojte se žít normálně, starejte se o sebe, najděte, co vám pomáhá, co vás potěší. To, že vy budete stabilní, je právě ta pevná půda pod nohama, kterou všichni příchozí potřebují.
Držte se
💙💛

Krizová linka psychologické pomoci pro ukrajinské studující, akademické pracovníky i ukrajinské občany.

Je bolestně těžké mluvit s dětmi o válce. A vzhledem k tomu, že děti mají přístup k médiím, je téměř nemožné je ochránit před děsivými a matoucími světovými událostmi. To, co říkáme našim dětem, závisí na jejich věku, otázkách, které kladou, a na našem vlastním politickém a morálním přesvědčení. Ať už se cítíme ohledně toho, co se děje na Ukrajině jakkoliv, chceme povzbudit děti, aby se i nadále zajímaly o svět, vážily si mírových řešení problémů a bez obav za námi chodily s dotazy a obavami a důvěřovaly v to, že svět může být bezpečné místo.
Prosíme, sdílejte tento materiál. 🙏
Na našich webových stránkách najdete materiál v tiskové kvalitě:
👉 https://centrumlocika.cz/novinky/jak-mluvit-s-detmi-o-valce

Protože, co nám zbude, když cíleně zničíme rozdíly mezi archetypy?

Glosa: Kam se vytrácí mužství? - Seznam Zprávy Spisovatelka Bára Nesvadbová se ve své úvaze zamýšlí, jestli se opravdu vytrácejí ti praví muži – ochránci a lovci.

Být spojený s někým blízkým je jako být na houpačce, poletíte s ním nahoru, ale i dolů...

Tak se držte,
život bývá dlouhá řada zhoupnutí 🙂

Už příští víkend 11-12.9. další kurz Sandplay!
Max. 9 účastníků a zbývá posledních pár míst 😉
Workshop, intenzivní, plný inspirace, praktické práce s terapeutickým pískovištěm a sebezkušenosti. 👌
16hod - 2 300,- Kč 👍

K workshopu 31.7-1.8.:
"Kurz předčil moje očekávání. Velmi inspirující. V programu byly dobře propojeny prvky teoretické a sebezkušenostní. Doporučuji." S.W.
"Kurz se mi velmi líbil. Byla jsem příjemně překvapena, kolik jsme toho stihly. Velmi přínosný byl vlastní zážitek Sandplay v roli pozorovatele, klienta a terapeuta. A líbilo se mi, že jsme měly dost prostoru pro dotazy. Těším se na pokračování." E.B.
"Kurz Sandplay mi přinesl daleko více, než jsem původně předpokládala, a to především díky skvělému vedení lektorky. Poskládat do dvou dnů tolik informací tak, aby do sebe doknale zapadly, není samozřejmostí. Zde se to dle mého mínění podařilo na jedničku. Moc děkuji za spoustu užitečných a praktických informací a postřehů a rozhodně tento kurz i tuto metodu doporučuji všem, kteří pracují s lidskou psychikou a potřebují jemný nástroj nenásilně otevírající brány podvědomí." M.B.

Přihláška a více info: http://psychoterapie-brno.weebly.com/dvoudenniacute-kurz-sandspielsandplay.html

Dvoudenní kurz Sandspiel/Sandplay ​Anotace kurzu:​ Kurz probíhá formou workshopu a sebezkušenostní práce s metodou. Po celé dva dny aktivní zapojení účastníků kurzu. Součástí je doplnění teoretickým a...

„Bolí to víc než leckterá fyzická nemoc. Je potřeba, aby se veřejnost dozvěděla, že hraniční porucha osobnosti existuje, lidé si to nevymýšlí a opravdu jim je zle,” říká Martina Kulhánková. Její dcera Aneta na jaře spáchala sebevraždu, tak jako řada dalších lidí s touto diagnózou. „Zimu už snášela hodně špatně, rok s covidem se na tom podepsal. Jsem si stoprocentně jistá, že v psychiatrii není dostatek školených odborníků na tuto poruchu. Většině rodičů nezbývá, než aby si všechno sami nastudovali,” dodává žena, která se rozhodla o ztrátě mluvit, aby pomohla ostatním hraničářům.
Věděli jste, co hraniční porucha osobnosti způsobuje? Mluví se dost o duševních onemocněních?

Mami, je to rakovina duše. O sebevraždě mluvila Anetka často, už jsem nevěděla, co dělat, říká Kulhánková | DVTV - první internetová televize „Bolí to víc než leckterá fyzická nemoc. Je potřeba, aby se veřejnost dozvěděla, že hraniční porucha osobnosti existuje, lidé si to nevymýšlí a opravdu jim je zle,” říká Martina Kulhánková. Její dcera Aneta na jaře spáchala sebevraždu, tak jako řada dalších lidí s to...

Už zítra další setkání se všemi, kteří se těší na terapeutické pískoviště! 😃👍
1 místo se právě uvolnilo. Takže kdo jste terapeut a máte rád i rychle změny plánů, můžete se přidat 😉

Krásný den!
AM

http://psychoterapie-brno.weebly.com/dvoudenniacute-kurz-sandspielsandplay.html

Dvoudenní kurz Sandspiel/Sandplay ​Anotace kurzu:​ Kurz probíhá formou workshopu a sebezkušenostní práce s metodou. Po celé dva dny aktivní zapojení účastníků kurzu. Součástí je doplnění teoretickým a...

Když není světlo na konci tunelu, potřebujeme si tam dát alespoň malá světýlka po cestě...
A jít. Od jednoho k dalšímu.
💙✊

Věřím, že je vždycky možnost a naděje jít dál,
ať už se vám v životě přihodilo cokoli 💚
AM

Krásný nedělní večer :)

Mluvíte s dětmi o současné situaci? Jedna z možností, jak jim pomoct, je zjistit, JAK o všem, v čem teď žijí, přemýšlejí.
CO nás svádí k dobře/špatně.
JAK nám ukáže, co děti cítí, čeho se bojí, v co doufají...
Mít ucho a čas 😊

🙂
Tu návštěvu divadla neberte jako provokaci,
ale spíš důkaz toho, proč nám teď chybí!

Máte pocit, že už je toho na vás moc? Jak poznat, kdy se jedná o běžnou reakci na těžkou situaci a kdy už je třeba vnímat varovné signály? Podobný příspěvek už jsme tu měli, ale považujeme za důležité neustále upozorňovat na to, že je potřeba vnímat sám sebe a své okolí. Toto vizuální zpracování nám navíc přijde mimořádně povedené a srozumitelné. Chystáme pro vás opět sérii příspěvků, jak využít své vnitřní zdroje proti boji s úzkostí, sledujte nás, používejte a sdílejte.

Už nemůžu...
Dokonce i statečnost se potřebuje nadechnout.
💙

"Tvoje únava je vznešená!
Nepatologizuj ji, neodtlačuj ji od sebe.
Umí být velmi inteligentní, dokonce léčivá.
Jsi na nesmírně dlouhé cestě z hvězd, příteli.
Pokloň se své únavě, už s ní nebojuj.
Není žádná ostuda si přiznat, že už nemůžeš.
Dokonce i statečnost se potřebuje nadechnout.
Před tebou je ještě dlouhá cesta.
Potřebuješ všechny své zdroje.
Pojď, posaď se k Přítomnosti.
Nech tělo, ať se odezvdá, ponoř se do ticha.
Zapomeň na zítřek. Nech být cestu, která má teprve přijít,
a klesni do tepla tohoto večera.

Každé velké dobrodružství je poháněné odpočatým srdcem.

Tvoje únava má v sobě důstojnost, příteli. Nese léčivou sílu.
Stačí jen naslouchat."

~ Jeff Foster

Přežila Varšavské povstání. Přežila továrnu na smrt Osvětim. Přežila Berlín, kde ji zneužívali jako živý štít. Bibiana Szulc-Ach.

„Vězeňkyně nám říkala: „Vy vyjdete komínem!“ A holčička odpověděla: „Ale já neumím chodit v komíně.“ Uvědomila jsem si, co se tam děje. Když říkala, že matky odešly komínem, už jsem věděla, že i nás čeká plyn a spálení.“

Před začátkem rozhovoru jsem jí říkal: „Prosím, pokud bych se zeptal na něco, co bude pro Vás až příliš bolestné, prosím, řekněte to.“ Ona se na mě chvilku dívala, pak mírně sklonila hlavu doprava. Uběhla sekunda. Během ní v jejích očích proběhlo několik výrazů. Myslím, že v její mysli řada vzpomínek – hrůz, které prožila a na které je tak bolestné vzpomínat. Pak znovu zvedla hlavu, podívala se mi přímo do očí a s rázným pokývnutím řekla: „Já myslím, že ne. To bude dobrý.“

Vyprávěla o smrti svého otce hned na začátku války, o prvním setkání se smrtí. Vyprávěla o utrpení v Osvětimi, kde s hrůzou čekala na smrt, kde děti, se kterými byla v jednom baráku, postupně umíraly, kde odvážely mrtvé, kde se z potkana v polévce stalo něco, co nikoho od snězení polévky neodradilo. Vyprávěla o Berlíně, kde ji nacisté zneužívali jako živý štít, kde ji Hitlerjugend mlátili na potkání. Vyprávěla o cestě do Polska, při kterém jí znovu šlo o život, při kterém osvobozující vojáci znásilňovali. Vyprávěla o návratu do života, o traumatu z války a prožitých hrůz.... … vyprávěla. Přesto všechno co prožila a jak těžké je pro ni to zase vidět před očima, vyprávěla.

Vyprávěla, abychom nezapomněli. Abychom si uvědomili, co dokáže jeden člověk udělat druhému. Abychom pamatovali na hrůzy války. Abychom věděli, co dokáže lidské zlo.

Velké nebezpečí je v tom, že zapomeneme, že nebudeme chtít uvěřit, že tohle se skutečně dělo, že se minulost bude relativizovat, že „tak hrozné to přeci nemohlo být.“ Ne nebylo. Bylo to horší, než si umíme představit. A to si musíme pamatovat a nezapomenout.

Nikdy nezapomenout.
Celý rozhovor: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/221411058090123/

Slyšeli jste už o Paretově pravidle? 20 a 80? Ne? Tak to budete potěšení 🙂
A taky se dočtete, že rozhodně není potřeba dělat všechno. A dokonce ani ne tak, jak nejlíp dovedu. Musím si hlavně umět vybrat. Nejprve co vůbec budu dělat a co ne.
A pak se prostě na některé věci vykašlat (a není to špatně). 💙
Tak klidnej advent přeju!
AM

A MŮŽEŠ MI LASKAVĚ ŘÍCT, JAK TO JAKO MÁM VŠECHNO STIHNOUT??!!

Včera odpoledne jsem šel po chodníku a kolem mě prosprintovala nějaká paní. Hnědý kabát sladěný s krásnou šálou, delší vlasy. V jedné ruce tašky, v druhé telefon, najedou ale zpomalila a vystřelila větu: a můžeš mi laskavě říct, jak to jako mám všechno stihnout!?! A pak si dala telefon od pusy a mezi zubama procedila: do p***le!

Nevím, jestli vám vadí, když ženy mluví sprostě. Mně jo. Ale paní řekla slovo p***l měkounce, jako když mícháte švestky s teplým mákem a ono to zabublá a žblafne: pufff. Bylo vidět, že je vytočená a jede už fakt na poslední závit, přesto řekla slovo p***l měkce. Prostě ji jenom povolily nervy, protože nezvládala další kolo hry „buď to všechno do Vánoc stihnu nebo bude konec světa“.

Když jsem byl malý, moje mamka mi říkávala: musíš to udělat všechno, jak nejlíp to jde, Marečku. A já jsem opravdu dělal všechno, jak nejlíp to šlo. A kmital jsem jak kmitočet, až mě to dostalo na vysokou pozici do nadnárodní firmy a taky na okraj propasti: úplně vyřízený, vyšťavený, rozbitý. Zastavil jsem to jenom tak tak a trvalo mi čtyři roky, než jsem se zase vrátil. Jedna z věcí, která mě zachránila byla, že mi došlo, že mamka neměla pravdu.

Rozhodně není potřeba dělat všechno.
A dokonce ani ne tak, jak nejlíp dovedu.
Musím si hlavně umět vybrat.
Nejprve co vůbec budu dělat a co ne.
A pak se prostě na některé věci vykašlat (a není to špatně).
A v tom, co budu dělat, se musím rozhodnout, jestli pojedu naplno, na půl plynu, nebo to jen tak ošolichám, aby se neřeklo.

To, co mi otevřelo oči se jmenuje Paretovo pravidlo. Ukazuje totiž jednu naprosto fantastickou věc. Každý celek má v sobě 20 % částic, které mají zvláštní vlastnost: způsobují 80 % výsledku. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Takže když raketa letí na Měsíc, v prvních 20 % času spálí 80% paliva. Ale taky například 20 % lidí, které známe, nám způsobuje 80% pohody a dobré nálady. Kteří to jsou? Obdobně je to s blbou náladou – těch pitomců, co nás tahá do průserů je jen 20 %. Kteří to jsou? A věřte tomu nebo ne, doma trávíme zhruba 80 % svého času pouze ve 20 % prostoru bytu. Kde to je? Podobně se pohybujeme ve městě – chodíme furt dokola po stejných trasách. Všimněte si toho. Všude hledejte Pareta. Nakonec ho vždycky objevíte.

Vzpomínám, jak jsme připravovali oslavu sedmdesátin naší babi. Zasedla rodinná rada a rokovali jsme. Když jsme po třech hodinách skončili a napsali seznam, bylo na něm 15 nápadů, čím bychom chtěli babi překvapit. To je moc! Co s tím? To přece nemůžeme všechno stihnout! Zeptám se: kterých 20% překvapení způsobí naší babi 80 % její radosti? Překvapené úsměvy kolem stolu. Během dvou minut jsme ze seznamu vybrali tři věci: to je přece jasné, uděláme tyhle.
A ten zbytek?
Podle toho, jak nám vyjde čas.
Náramná oslava to byla děti moje! Víte, co se mi líbilo nejvíc?
Víme.

Milé vládkyně českých domácností a domovů. Vypište si na seznam, co všechno byste rády měly připraveno na Vánoce. Co všechno vám způsobuje pohodu Vánoc. A pak se zeptejte, kterých 20 % z toho seznamu způsobí 80 % vaší vánoční pohody. Například kterých 20% cukroví se zblajzne vždycky jako první? Které dvě pohádky z deseti máte nejraději?

To si pohlídejte.
A ten zbytek?
Podle toho, jak se vám bude chtít.
Ježíšek totiž přijde i když nejsou umyté okna (je to vyzkoušené).

Takže odpověď na otázku sprintující paní v hnědém kabátě a krásnou šálou: a můžeš mi laskavě do říct, jak to mám jako všechno stihnout, by byla asi taková:

Ano, můžu.
Nikdy nedělej všechno, co tě napadne nebo co napadne ostatní.
Musíš si nejprve vybrat ty správné věci.
Musíš si umět najít těch správných 20 %.
To, co je nejdůležitější.
A to potom dělat správně.

zdraví vás

Marek Pareto Herman

Je 150 000 osob moc nebo málo? Pro něco ano, pro něco ne.
Ale jako počet respondentů při zjišťování změn v chování lidí po prožití roku 2020 to je myslím dost.
Některé proměny jsou zajímavé 😉

Jak koronavirus změnil naše chování? Jsme dál vyděšení, něco se ale od jara zlepšilo | Aktuálně.cz Výzkum agentury Kantar ukázal, že pandemie nejvíce zasáhla rodiny se školáky. Nezvládají skloubit práci, výchovu a školu, jsou vyčerpaní a nervózní.

Snažíme se s kolegy najít čas na všechny, kteří nyní žádají o terapii nebo krizovou intervenci.
Potřeba podpory je opravdu velká.
Hlavu vzhůru, zvládneme to 💙

Máte teď také víc času na čtení? Možná jste ani nevěděli, kolik dobrého v tu chvíli pro sebe děláte 🙂 👍
Co jste nedávno četli nebo právě čtete?
Já třeba "Slepá mapa" od Mornštajnové 😉

Emoce ovlivňují a mění vaše vnímání, protože člověk je otevřenější a vnímavější k těm informacím, které podporují jeho aktuální obraz světa.

Už víte? Ano, kruh, tedy spíš spirála.
Jak z ní ven...

Peklo na Zemi Stačí zapnout televizi a je mi zle. Ze stavu světa, hamižných a nenažraných lidí, konzumní společnosti.

On se ten kvalitní duševní a duchovní kontakt při těch online konzultacích fakt někdy těžko vytváří... prostě tam něco důležitého postrádám.
Už abych mohla zase pracovat v přímém kontaktu s klienty. 🙏

💠 Děti moc potřebují kontakt? Samozřejmě!Ale kromě toho také:

💠 Děti potřebují hranice. Jinak budou ztracené.
💠 Děti potřebují slyšet i "ne".
💠 Děti se potřebují naučit zacházet s frustrací.
💠 Děti se potřebují naučit zacházet i s nepříjemnými emocemi.
💠 Děti se potřebují učit od dospělých i zodpovědnosti, povinnostem a jak zacházet s vlastní svobodou a vůlí.

Jinak bude pro ně život opravdu moc těžký.
A často i smutný. 😔

Slyšela jsem už mnohokrát příběh ve stylu - VYCHOVÁVALI JSME HO KONTAKTNĚ, nosila jsem ho pořád v šátku, kojila do tří let, spal s náma v posteli. Jak to, že NÁS TEĎ TERORIZUJE a není s ním řeč?

Je potřeba si tady uvědomit dvě věci.
1️⃣Kontaktní rodičovství vás nespasí.
2️⃣Kontaktní rodičovství za to nemůže.

Já jsem rozhodně pro kontaktní rodičovství. Ten problém tady je v tom, když to někdo špatně pochopí tak,
❌že je potřeba vycházet dítěti vstříc v čemkoliv a absolutně ve všem,
❌že je potřeba nechat dítě rozhodovat o všem, dokonce i za rodiče,
❌nechat ho projevovat se vzhledem ke svému okolí úplně jakkoliv,
třeba i agresivně, pokud to uzná za vhodné,
❌dítě nemá dodržovat žádná pravidla, pokud s nimi nesouhlasí,
❌po dítěti nemůžeme nic chtít, pokud to nechce i ono samo,

abychom nepotlačili nějakou jeho potřebu, neomezovali jeho svobodu a tak vůbec, abychom mu nezpůsobili trauma.

👉Příklad za všechny - matka zmrzlá na hřišti přemlouvá a prosí dvouleté dítě, aby už šli domů. Dítě nechce, tak se nikam nejde.

👉Děti POTŘEBUJÍ HRANICE. Protože bez nich v tom totálně plavou a nejsou šťastné. Protože se nemají o co opřít. Vedle sebe mají vystresované dospělé, kteří se bojí jejich emocí, dospělé, kteří za sebe nerozhodují, dospělé, kteří jsou menší, než oni.

📍Takže přátelé, nebojte se být ti větší (myšleno co do zodpovědnosti).
📍Nebojte se dětem říct "tohle ne," "bude to takto," nebo třeba "teď odcházíme".
📍Respektujte je a jejich potřeby, ale respektujte sami sebe a veďte k respektu k vám také vaše děti.

Pokud vám to s dětmi v tomto směru přerůstá přes hlavu, zjistěte proč tady 👉
👉👉 https://bit.ly/Nastavte_si_to
a udělejte si jasno v tom, co je zdravé vymezení hranic a jak se to vlastně dělá.

Těším se na vás😘
Petra

Doléhá na vás aktuální situace? Nejste na to sami.

💜 Dalibor Špok - psycholog pořádá ve středu Jak psychicky zvládnout lockdown (online webinář Dalibora Špoka zdarma).

💜 K dispozici je vám stále přes 600 terapeutů pro individuální konzultace online: www.delamcomuzu.cz.

💜 Pomocnou ruku podává také Sociální klinika: https://www.socialniklinika.cz/.

💜 Rady, jak o sebe pečovat, pravidelně sdílí projekt Nevypusť duši.